Bratři ve žlutomodrém: Od Koželů po Bukartse (1. díl)
A KTEŘÍ BYLI TI PŘED NIMI?
Hamrlíkovi: hrát vedle sebe nemohli. Seděli by na trestné
Jsou nejúspěšnější bratrskou dvojicí ze Zlína. Mladší Roman válel dlouhá léta v NHL, má zlato z olympiády v Naganu, starší Martin strávil téměř celou kariéru doma a má titul z roku 2004 i jako trenér obránců o deset let později. Společně dosáhli největšího úspěchu v roce 2005, kdy během výluky NHL strávil Roman sezonu doma ve Zlíně a pomohl až k postupu do finále, kde podlehli Pardubicím. „Jsem rád, že jsme si spolu s bráchou zahráli. Celou sezonu jsem si moc užil,“ vykládal Roman.
„To stříbro mě dodnes mrzí nejvíc. To bych si pamatoval víc než první titul. S bráchou by to pro mě a určitě i pro něj mělo větší hodnotu,“ přiznal kdysi Martin Hamrlík. Oba bratři si poprvé spolu zahráli už v sezoně 1990/1991. A poté na začátku sezony 1999/2000, kdy Roman licitoval s Edmontonem o nové smlouvě. Vedle sebe ale bratři nenastoupili. „To nevadí. Seděli bychom stejně jen na trestné lavici,“ glosoval tehdy Roman Hamrlík.
Rachůnkovi: společně na ledě? Průšvih! Zmlátili brankáře
V mládeži hráli v jednom týmu pravidelně, dokonce občas i v jedné formaci. „Když nás nechali hrát společně, byl vždycky průšvih. Po dlouhé době jsme si spolu zahráli a ve druhé třetině jsme zmlátili brankáře,“ vzpomínal v roce 2009 obránce Karel Rachůnek na „souhru“ s o dva roky mladším bratrem a útočníkem Ivanem Rachůnkem. „Hráli jsme spolu jen párkrát, ale vždy se jeden z nás porval. Jednou jsme se bili oba ve stejnou dobu. Karel mě bránil. Nedělalo to pro mužstvo dobrotu,“ přiznal i Ivan.
V extralize v dresu Zlína se však jejich společné působení dá spočítat na prstech jedné ruky. Nastoupili spolu pětkrát v sezoně 1998/1999 před Karlovým odchodem do zámoří. Vůbec poprvé to bylo 10. ledna 1999 ve 33. kole proti Kladnu (2:1). A Karel byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu. Poté se potkali i ve Znojmě v úvodu sezony 2004/2005 předtím, než Karel zamířil do KHL.
S nejmladším bratrem Tomášem se Ivan potkal i v národním týmu. Všichni tři si však spolu nikdy nezahráli. „V jedné pětce by to být nemuselo. Stačilo by, kdybych byl s nimi v jednom týmu. Vidím to reálně, mohlo by se to podařit,“ věřil v roce 2009 Tomáš. „S Ivanem jsme se v jednom týmu sešli. Kdyby se to podařilo i s Tomášem, bylo by to super,“ přál si Karel. Bohužel, už se to nikdy nepodaří.
Okálovi: jiskřilo to
Když byli bratři Miroslav a Zdeněk Okálovi na ledě, s nadsázkou hořel led a od mantinelů létaly třísky. Řezali to o sto šest. Spolu odehráli pět let (1991–96). „Moc rád na to vzpomínám. Mohli jsme hrát spolu déle, na druhou stranu tohle se ne každému podaří. Škoda že brácha nehrál kvůli zraněním trochu déle,“ litoval Miroslav. „Jako centra jsme měli Jardu Huba, který pocházel také ze Zálešné. Všichni tři jsme byli odtud. Znali jsme se odmalička a dlouho jsme společně hráli. Je příjemné bratrovi nahrát na gól,“ přiznal mladší z Okálů Miroslav.
„Brácha s Jardou hráli dopředu a já jsem byl ten, který jim jistil zadní vrátka. Dokázali jsme si vyhovět. Jarda byl technický typ centra, jenž tvořil hru, brácha byl dravec, který to tam vepředu mlátil a já jsem byl obranář, který zajišťoval obranu,“ vzpomínal Zdeněk, který kariéru zabalil už ve 29 letech.
Králíkovi: útočník a gólman na scéně
Nejdřív se začátkem října 1968 prvoligové premiéry dočkal útočník Václav Králík, o pět měsíců později i jeho o dva roky mladší brankář Jiří Králík. Společně hráli v jednom týmu tehdejšího TJ Gottwaldov šest let (1969 –1975), ovšem pouze tři prvoligové sezony. Společně prožívali sestupy a návraty do první ligy na začátku sedmdesátých let.
Poláčkovi: Brňáci
Rodáci z Brna bratři Zdeněk a Jiří Poláčkovi si spolu zahráli ve žlutomodrém dresu kompletní tři sezony od roku 1964 až do 1967, poté o šest let starší Zdeněk odešel. „Tým osvěžili,“ vykládal někdejší útočník Ladislav Maršík.
(dokončení - 2. díl v hokejovém zpravodaji Zlínské buly - zápas s Litvínovem)
AUITOR: ZLÍNSKÝ DENÍK - DANIEL OSTRČILÍK
