Letní přípravu hodnotím kladně, kluci udělali velký pokrok, říká kondiční trenér Akademie Michal Kenša

Jaká byla tvá životní cesta, která tě zavedla do hokejového prostředí?

Hokej jsem sám hrával, začínal jsem už ve čtyřech letech a tady ve Zlíně jsem si prošel celou mládeží až do juniorské extraligy. Poté jsem se ale rozhodl s hokejem skončit a vydal jsem se na studijní dráhu. Vystudoval jsem bakalářský titul na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a v současnosti studuji navazující magisterský obor trenérství a management sportu a pokud vše vyjde, tento rok jej doufejme úspěšně zakončím.

Kdy ses dostal k práci kondičního trenéra?

Vystudoval jsem strojírenskou střední školu, takže jsem pak logicky chtěl pokračovat v tomto oboru. Tak jsem nastoupil tady do Zlína na Fakultu technologickou, ale po roce jsem zjistil, že to pro mě není úplně to pravé. V této fázi mi pomohla přítelkyně, která studovala v Olomouci, kam jsem za ní jezdil a ona mě následně tak trochu nasměřovala právě na Fakultu tělesné kultury.

Jak jsi se svým tělem pracoval v průběhu své mládežnické kariéry?

Pro mě bylo největším vystřízlivěním, když jsme přecházeli z deváté třídy do dorostu. V té době jsem si myslel, že jsem dobře fyzicky připravený, ale v dorostu jsem zjistil, že to tak úplně není. Poprvé jsem viděl posilovnu, a to pro mě bylo velké vystřízlivění. Došlo mi, že jen věci, které dělám na tréninku mi nestačí a je potřeba pracovat navíc. Skok to byl velký, začal jsem se víc zajímat o své tělo a reflektovat, kde jsou mé slabiny. Byl jsem na tom dobře po silové stránce, ale třeba běhy mi tolik neseděly. Začal jsem si dohledávat různé věci, díval se na tréninková videa a podobně. Následně už na fakultě to došlo i do té odbornosti, kde jsme měli přednášky s profesory a stáže, kde jsem šel čím dál víc do hloubky. Zjistil jsem tam, že sestavit plán kondičního tréninku rozhodně není žádná sranda, a i proto jsem rád, že můžu teď být tady a snažit se o to, aby kluci do toho dorostu šli lépe fyzicky připravení.

Jsou právě v tomto věku mezi jednotlivými hráči největší rozdíly? Každý přece jenom dospívá jinak a v jiném věku…

Je to pro ně určitě největší šok. Dorost se hraje na dva ročníky, takže nově příchozí kluci najednou mají srovnání se svými o rok staršími spoluhráči, kteří jsou na tom fyzicky lépe a pro nás je tak důležité, abychom to stavili od základů. Vypracoval se tu koncept letní přípravy, kterým se snažíme tento šok minimalizovat. Týká se to právě těch silových tréninků. Jak jsem zmiňoval, že za mě jsme činku pomalu poprvé viděli až právě v dorostu, což si myslím, že je špatně. Právě proto se i s kolegou Radkem Jurčíkem na tomto pracovat už od těch nejmladších kategorií a postavit tak pevné základy.

Dalším úskalím je, že dnes je pro děti ten hodinový trénink na zimáku často jediná pohybová aktivita, kterou ten den mají. To je za nás to největší úskalí a musíme se tak snažit, abychom veškerý ten čas s nimi využili opravdu naplno.

Jakým dalším pohybovým aktivitám by se tedy děti mimo organizované tréninky měly ve volném čase věnovat?

Je to vždycky individuální. Jsou ale nějaké principy a kondiční schopnosti, které se v daném věku musejí rozvíjet. Pokud se to v tom věku zanedbá, je pro nás velmi obtížné a často i nemožné to později dohánět. Hlavně v těch nižších kategoriích je to extrémně důležité, a proto dětem i jejich rodičům klademe na srdce, aby nejvíce pracovali na koordinačních a rychlostních schopnostech. To jsou dva základní pilíře, které chceme, aby děti měly pevně vybudované. V pozdějších kategoriích se už totiž potřebujeme zaměřovat na ty výkonnostní věci, jako je síla a vytrvalost.

Jakými druhy pohybu si tyto schopnosti děti nejlépe vypilují?

Podporujeme jakýkoliv pohyb. Není to tak, že bychom dětem a rodičům říkali ať dělají jen hokej a nic jiného není důležité. Naopak, chceme, aby hrály i fotbal, chodili na plavání, atletiku, hrály tenis a další sporty, které jsou jiné a zautomatizují si i jiné druhy pohybu, které jim dá hokej. V tom nízkém věku se na děti z pohybového hlediska vůbec nedíváme jako na hokejisty. Chceme v nich hlavně budovat všestrannost. Do šesté třídy je suchá příprava zaměřená právě na ni a specifické věci zařazujeme až v pozdějším věku.

Důležité je říct, že jsme v klubu teprve dva roky a na to, aby se projevily reálné výsledky naší práce je potřeba více času, kdy nám ročníky, které pracují podle našeho konceptu dorostou a budou tvořit jádro právě dorostu a juniorky.

Právě dorost a juniory máš primárně na starosti. Jaká jsou v tomto věku hlavní úskalí fyzického rozvoje?

Tam už se nebavíme tolik o dovednostech, ale spíš o výkonnosti. Opět je to samozřejmě individuální, může se stát, že se třeba nesejde tak silný ročník a musíme se vrátit o krok zpátky, a ještě trochu pilovat ty základy. Ideálně by už ale v tomto věku měli mít kluci ty technické záležitosti osvojené a měli by se soustředit na neustálé zvyšování výkonnosti. Zároveň je potřeba, aby nad tréninkem přemýšleli i sami a přistupovali k němu profesionálně. Metou každého hokejisty je totiž NHL a do té se přichází právě v těch osmnácti.

Jak hráče motivujete, aby pracovali i nad rámec týmových tréninků?

Naší výhodou je, že tu máme opravdu profesionální podmínky. Když u nás byli na turnaji trenéři z jiných klubů hrajících mládežnické extraligy a provázel jsem je naším zázemím, tak říkali, že takové podmínky u nich zdaleka nemají. V jeden čas jsme schopní odtrénovat čtyři kategorie na off-ice v oddělených prostorech. Pokud chceme dělat profesionální a koncepční práci, tak takové podmínky potřebujeme a jsme rádi, že je tu máme. Kluci mají volný přístup do posilovny i na střelnici, můžou tam přijít kdykoliv a trénovat si, jak potřebují. Zároveň máme šikovného fyzioterapeuta, se kterým přípravu konzultujeme a v případě jakéhokoliv problému je okamžitě připraven pomoci. Možnosti tedy kluci mají, záleží ale hlavně na nich a na tom, jestli je chtějí využít.

Podmínky si tedy pochvaluješ. Dalo by se ale přesto podle tebe něco zlepšit?

Vždycky jde všechno zlepšit. Za mě je nyní nejdůležitější pořád pracovat s nastavením samotných kluků. Snažíme se je naučit, že trénink se automaticky skládá z části na suchu a na ledě.

Jak tedy komunikujete s trenéry, kteří mají na starosti přípravu hráčů na ledě?

Už vloni byla komunikace na špičkové úrovni, ať už s Honzou Srdínkem, Jurajem Juríkem, nebo Lubomírem Vosátkem. Vtahovali mě do tréninkového procesu a do určité míry jsem mohl ovlivňovat i tu přípravu na ledě. Do budoucna bych chtěl, aby byl přechod mezi letní přípravou a ledem menší. Dnes je to totiž tak, že odtrénujeme na suchu, pak jedou hráči na tři týdny dovolenou a po ní jdou hned na led a můžeme začít vlastně odznova. Za mě by to bylo ideální, kdyby měli hráči delší dovolenou po sezóně, letní příprava by začala klidně později ale aby ta pauza pak nebyla taková. Ideální by samozřejmě bylo mít led po celý rok, abychom na něj mohli chodit i během té letní přípravy.

Letošní suchá příprava je u konce. Jak ji hodnotíš?

U obou kategorií máme po dvou týmech, áčka a béčka. Snažili jsme se, aby měly oba týmy v dané kategorii tu přípravu co nejpodobnější. Nejde to samozřejmě stoprocentně, ale myslím, že se to docela podařilo. Samotná příprava trvala osm týdnů a vyvrcholila svazovými testy v Ostravě, kde všechny kategorie obstály. V některých parametrech byli kluci hodnoceni jako nadstandardní, z čehož máme velkou radost.

Já jsem sledoval hlavně základní parametry, konkrétně shyb o benchi, skok z místa a běhy na 3x200 metrů.Hlavně v těch posledních dvou disciplínách se hráči oproti minulému roku velmi posunuli. V rámci týmu si ty testy ještě s trenéry vyhodnotíme, abychom věděli, co budeme chtít zlepšit zase do příštího roku.

Celkově tedy přípravu hodnotím kladně, myslím, že budeme na sezónu připraveni dobře a věřím, že do ní vstoupíme ve formě, která nám přinese úspěchy.

Jak vám funguje spolupráce s kolegy Tomem Smolíkem a Radkem Jurčíkem?

Správně říkáš spolupráce, není to totiž o tom, že by byl někdo někomu nadřízený. Hlavní, co bych zmínil, že koncept, který jsme připravili a trenérům napříč všemi kategoriemi jsme jej odprezentovali a domluvili se s nimi, jak bychom tu přípravu chtěli koncipovat. Důležité tak je, že je příprava sjednocená. Zároveň máme na hráče určité požadavky, které musejí splnit, aby mohli postoupit do vyšší kategorie, což vnímám jako velké pozitivum.

Co se týče té spolupráce, s Tomem řešíme hlavně hráče juniorského věku, kteří jsou na hraně sestavy dospělého A-týmu. S Radkem máme každý na starosti čtyři kategorie, práce je tam opravdu dost a obsáhnout to všechno je velmi náročné. Kolikrát jsme strávili třeba šest hodin v kuse trénováním, což je fakt hodně.

Jak bude kondiční příprava vypadat nyní?

Kluci teď pojedou na dovolenou, všichni budou mít připravený plán, který by měli dodržovat. Navíc i někteří se sami ozývají a chtějí, abychom jim připravili plán nad rámec toho standardního. Po návratu už najedeme do sezónního módu, ve kterém budeme výkonnost primárně udržovat ale zároveň se ji snažit zvyšovat. Bude na to i víc prostoru, teď v létě nás tlačily ty testy, které jsme chtěli splnit, teď ale budeme mít prostor pracovat i na věcech, ve kterých nás třeba trochu tlačí bota.