Manažer Valášek o mládeži (I. část): Společně nastavená pravidla fungují lépe

Situace v mládeži – analýza

„Po příchodu na pozici manažera mládeže loni v létě mi zabrala jistý čas analýza aktuálního stavu v mládeži – analýza sportovní, finanční i procesní. Došel jsem k poznání, že pokud se naše práce má dlouhodobě posunout k lepším výsledkům, je třeba rozdělit odpovědnost a kompetence sportovního manažera mládeže. Agenda je opravdu velmi obsáhlá a jeden člověk ji nemůže s čistým svědomím kvalitně a efektivně zvládnout.“

„Rozšířili jsme proto vedení a rozdělili kompetence mezi více osob. Chceme tím dosáhnout pevnějších základů pro efektivnější práci. Ke stávajícímu týmu jsme přizvali Petra Čajánka, Petra Lešku a Jiřího Marušáka. Každý z nich je jako osobnost jiný, přesto se spolu snažíme už delší dobu najít společný jazyk a cestu pro nastavení nových klubových principů.“

„Celkově jsem nadšený, že tito kluci chtějí pracovat naplno pro náš klub. Že chtějí, přestože se nás dotkly pandemie a zhoršená ekonomická situace. Původně jsme totiž měli v úmyslu realizační týmy doplnit ještě o další trenéry, zatím to však nebylo možné. Je také potřeba říct, že ne se všemi mými kandidáty na trenérské či jiné posty v klubu jsme našli společnou řeč. To mě mrzí, ale opravdu nelze, aby část našeho týmu táhla doleva a část doprava.“

Vize a její naplňování

„Od ledna se pravidelně schází pracovní skupina, která vede dialog o tom, jak zkvalitnit jednotlivé procesy ve zlínském mládežnickém hokeji. Výsledkem byla definice mladého člověka, hokejisty, který naši organizaci po absolvování všech kategorií opustí – měl by to být člověk komunikativní, samostatně řešící problémy, učenlivý, pracovitý a zdravě sebevědomý.“

„Na těchto kvalitách bychom chtěli systematicky pracovat ve všech kategoriích napříč klubem a ve spolupráci s rodiči i školou. Jen opravdu výjimeční hráči se prosadí do profesionálních soutěží, ale samozřejmě se budeme i nadále snažit vychovat co nejvíce hokejistů pro A-tým, popřípadě až pro NHL (třeba jako v případě Filipa Chytila). Ovšem hlavním úkolem mládežnického hokeje ve Zlíně by mělo být zejména formování mládeže pro její uplatnění v budoucím životě. Někteří naši absolventi by mohli v budoucnu najít uplatnění i v samotném klubu. Chceme dát větší prostor mladým trenérům, kteří by vzešli přímo od nás.“

„V tuto chvíli se pravidelně setkáváme s celým trenérským štábem, abychom diskutovali, vyjasnili si své pohledy a společně nastavili pravidla, metodiku, atmosféru i komunikaci jak dovnitř, tak směrem ven z klubu. Tento proces nelze uspěchat, bude se tvořit kontinuálně. Věříme filosofii, že pravidla nastavená námi všemi společně můžou fungovat efektivněji než ta direktivně prosazená.“

„Musíme všichni najít směr, kterým chceme jít. A hlavně společný cíl! Tím není kariéra trenéra, sny rodičů hráče nebo momentální výsledky týmu, ale rozvoj hokejisty samotného! Dovolím si přirovnání k lodi – kdo nezná přístav, kam se chce plavit, tomu není žádný vítr příznivý. To řekl již dávno římský filosof Seneca a stále to platí. I hráč by měl znát svůj přístav. Pokud nebudeme mít společný cíl, necháme se unášet různými módními vlnami a momentálními trendy. Možná se někam posuneme, ale přistaneme úplně jinde, než jsme chtěli. Nevzdělaných jedinců bez návyků slušného chování, kteří ani nejsou ve špičkovém sportu konkurenceschopní, vyprodukoval český hokej již dost.“

„Než tedy napneme plachty a vyrazíme, musíme si udělat pořádek na palubě, v podpalubí a možná i na kapitánském můstku. Všichni v klubu musí táhnout za jeden provaz. Čas solitérů – třebaže mohli mít i ušlechtilé úmysly – skončil.“

„Když zůstanu u příměru plavby lodi jako práce v klubu, napadá mě ještě tato věc – my i většina českých hokejových klubů každou sezónu vyplouváme se stále stejnou lodí. Ovšem svět a s ním i několik klubů u nás již dávno vyrazily s moderním plavidlem. My je chceme dohnat s rozkymácenou kocábkou, která – i když nově natřená – nemá potřebnou sílu. Máme stále stejné mapy, vzory, schémata, navigaci i posádku a divíme se, že postupy funkční před deseti lety nám nyní už nefungují. I proto chceme mládežnický hokej ve Zlíně proměnit a posunout dál.“

Druhou část čtěte zde.