Odchovanec Petr Miko má za sebou první sezonu v zámoří

Když před rokem Petr Miko úspěšně odmaturoval, otevřela se mu cesta do světa. „Jelikož jsem vystudoval jazykovou školu, věděl jsem, že můžu bez starostí jít do ciziny. Byl jsem na kempu ve Švédsku, kde se mi nabídla možnost jít do Texasu,“ popisoval začátek svého zámořského angažmá Miko.

Ten bral letošní sezonu jako takovou mezistanici v cestě za univerzitním hokejem, který je v Americe velmi populární. „Letos jsem hrál čistě jen hokej a snažil jsem se vybojovat místo v týmu s dobrým stipendiem. Chci jít na vysokou školu,“ má jasno o svých plánech do budoucna mrštný útočník.

Miko hrál v klubu Odessa Jackalopes soutěž NAHL. „Přirovnal bych to k úrovni WSM ligy. Hraje se tam hodně fyzický a rychlý hokej, kluci tady mají poslední šanci dostat se na výšku a získat peníze na vzdělání. V tom je rozdíl oproti soutěžím, které si hráči platí. Tam si chodí zahrát kluci, co nemají co dělat, ale tady hrajete o všechno,“ popisuje jednu z mnoha zámořských mládežnických soutěží Miko. Každopádně rozdíl mezi WSM ligou a NAHL tady je a velký. Zatímco na českou první ligu se dostanete za pár korun, to lístek na utkání Odessa Jackalopes stojí klidně i přes šest set korun.

Mikově klubu se v průběhu základní části dařilo a obsadil třetí příčku v divizi, v play off ale vypadl hned v prvním kole. Úsměvné je, že proti Mikovi hrál jeho exzlínský spoluhráč Jakub Sirota. „Z pohledu týmu to byla vydařená sezona, i když jsme vypadli v prvním kole play off. Udělali jsme klubový rekord v poměru výher a proher, základní část byla super. V play off rozhodly první dva zápasy venku, které jsme prohráli o gól,“ měl jasno o zlomové části sezony Petr Miko. „Musel jsem Kubovi Sirotovi pogratulovat. Po posledním zápase jsme se bavili asi půl hodiny,“ pousmál se.

Sám zaznamenal v 54 zápasech 31 bodů za 18 gólů a 13 asistencí. Ve třech utkáních play off Miko nebodoval. „Z mého pohledu na to, že jsem hrál první rok pryč, to byla vydařená sezona. Určitě tam byly věci, které mohly být lepší, ale ono to není tak jednoduché. Každý má v týmu svou roli, je tam velký tlak na hráče. Stalo se nám třeba, že jsme prohráli čtyři zápasy v řadě a přišla celá nová pětka. Když dostane někdo šanci, musí ji využít, protože tě kdykoli kdokoli může nahradit. Každý je tam spokojený se svou rolí a nikomu nic nezávidí. Na druhou stranu jsme měli super kapitána, každý týden jsme měli nějakou společnou akci, díky čemuž jsme byli soudržný tým,“ všímá si odlišné mentality dvacetiletý forvard, který měl v týmu pouze dva „domácí“ hráče z Texasu.

V mládežnických amerických soutěžích jsou svou kapitolou cesty na venkovní zápasy. „Jezdí se spacím autobusem, jelikož se běžně jezdí osm, dvanáct nebo i šestnáct hodin. Je to celkem zajímavé, vepředu máte malý prostor pro trenéry a následuje „pokoj“ s třípatrovými postelemi. Vtipné ale je, že jich tam je jenom dvanáct, takže ti nejmladší spí vzadu na gauči a neskutečně se tam mačkají. Na rozměru 2x2 metru je jich třeba třináct. Já jsem tam jel poprvé a naposled, to nešlo… Naštěstí to byla cesta jen do Dallasu, který je nejbližší tým, takže to tam bylo jenom nějaké čtyři hodiny,“ vzpomíná s úsměvem Miko.

Celkem dost se změnilo po dubnové nehodě stejného typu autobusu kanadských mladých hokejistů, při které zemřelo čtrnáct mladíků. „Otřáslo to celou Amerikou. Samozřejmě, že se potom těžko cestuje na zápasy, když víte, že se to může stát komukoli. Občas, když jsme v noci najeli na rozdělovací pruhy na dálnici a začalo to dělat ty zvuky, dívali jsme se po sobě trošku vystrašeně. Každopádně musím říct, že i když náš řidič měl už asi tak k sedmdesátce, vždycky nás v pořádku všude dovezl,“ oddychl si Miko.

Petr Miko mimo led určitě nenudil, rok v zámoří si náležitě užil. „Jednou jsem byl na americkém fotbale na střední škola, byl to zážitek. Většinu času jsem ale trávil s klukama, chodili jsme hrát bowling, laser game a podobně. Hodně jsme plavali, tam má každý skrze počasí na zahradě bazén, takže každý pořád plave. Hráli jsme basketbal, golf, grilovali jsme… Skoro všichni tam dělají školu online, takže mají plno volného času,“ popisuje Petr Miko na závěr americký život.

Petr Miko v dresu Odessa Jackalopes.

Klubová fotka Mikova týmu před spacím autobusem. FOTO: archiv Petra Mika