Síň slávy zlínského hokeje přijímá nové členy!
19.12.2019
Projekt vybudování Síně slávy zlínského hokeje udělal další důležitý krok. Tentokrát s ohledem na ocenění mnoha bývalých hráčů a funkcionářů klubu. V rámci setkání bývalých hráčů a funkcionářů klubu, které se uskuteční v neděli 22. prosince po utkání s Olomoucí v prostorách Zimního stadionu Luďka Čajky, bude symbolicky přijato do Síně slávy padesát výrazných osobností historie klubu.
Berani jsou od ročníku 1980/1981 nepřetržitě účastníkem nejvyšší soutěže a získali dva mistrovské tituly. Klub vychoval olympijské vítěze, světové šampiony, mistry České republiky a řadu hráčů, kteří se prosadili na mezinárodní scéně včetně slavné kanadsko-americké NHL.
Samotná síň slávy je dvoustupňová. Jedenáct hráčů, jejichž dres je vyvěšen pod stropem Zimního stadionu Luďka Čajky, se označuje jako "Legenda zlínského hokeje". Do této skupiny bude 18. ledna přijat Petr Leška, jako dvanáctý člen. Dalších třicet osm jmen je označováno jako "Člen Síně slávy zlínského hokeje". Obě tato ocenění jsou oceněním dlouhodobé a významné práce pro zlínský hokej.
V rámci vytvoření Síně slávy zlínského hokeje došlo k přesnému určení podmínek a procesů pro vstup mezi elitu zlínské hokejové historie. Do Síně slávy může vstoupit hráč, který nehrál minimálně tři sezony profesionálně hokej a je navržen i schválen komisí, která je tvořena z pěti nejstaršími "Legendami zlínského hokeje" a jedním zástupcem delegovaným klubem.
Členové Síně slávy zlínského hokeje:
Stanislav Barvíř (neznámo) In memoriam
Bývalý aktivní hokejista SK Prštné 30. a 40. let poté pracoval stejně jako jeho bratr Josef pro klub i jako funkcionář. Svou kariéru „bafuňáře“ začínal jako tiskový a osvětový referent klubu. Později byl také rozhodčím.
Karel Skoumal (1916) In memoriam
V hokeji 165 centimetrů vysoký rodák z jihomoravských Hrušovan nad Jevišovkou válel za SK Baťa, stíhal i fotbal, kde rovněž plnil roli útočníka a střelce. Hokeji se věnoval až do roku 1958. Poté vychoval řadu hráčů pro první tým.
Věroslav Juránek (1920) In memoriam
Rodák z Loučky oddal své aktivní léta především zlínskému fotbalu. Za SK Baťa hrával v nejvyšší soutěži, přes zimu pak potil dres za SK Prštné, kde válel především ve dvojici s Machalíkem. V hokeji pracoval sedmnáct let jako funkcionář (1969 - 1986).
Vladimír Kotek (1925) In memoriam
Jako útočník hrával za SK Prštné a patřil k nejlepším hokejistům své generace. Po skončení aktivní kariéry dál pracoval jako trenér a také v různých funkcích ve vedení klubu. V sezoně 1968/1969 se jako místopředseda klubu postavil na prvoligovou střídačku vedle Otty Mrlíka.
Vítězslav Nováček (1925) In memoriam
Střední útočník byl technicky skvěle vybavený, dával hře myšlenku a nápad. Byl klíčovou osobností SK Baťa a následně i Spartaku, kde dělal kapitána. V roce 1955 zanechal aktivní činnosti, pokračoval v roli trenéra a dovedl tým mužů až do nejvyšší soutěže!
Rudolf Durchan (1929) In memoriam
Téměř pětadvacet let pracoval ve výboru oddílu, z toho sedm let (1965 - 1972) jako předseda klubu. V roce 1965 převzal funkci šéfa hokejového klubu po Miroslavu Hrbáčkovi. Do klubu přivedl legendárního hráče a trenéra Vladimíra Kobranova.
Jindřich Svobodník (1930) In memoriam
Dlouholetý člen zlínského hokejového klubu. V roce 1968 začal pracovat v trenérské základně zdejšího hokejového oddílu. Od roku 1970 působil jako dlouholetý hospodář, kde setrval až do důchodu.
Jaroslav Stuchlík st. (1933) - Legenda zlínského hokeje In memoriam
V 50. a 60. letech byl klíčovým hráčem Zlína. Rodák z Uh. Ostrohu nastupoval převážně ve středu útoku. Po skončení kariéry působil jako dlouholetý trenér u mládeže a objevil se i na lavičce A týmu. Mužstvo pod jeho vedením vyhrálo národní ligu a postoupilo do nejvyšší soutěže.
Václav Karlík (1934)
Rodák a odchovanec Moravského Písku přišel do tehdejšího Gottwaldova v prosinci 1956. V nejvyšší soutěži odehrál dvě sezony 1960/1961 a 1963/1964. V první z nich ani jeho body nespasily Gottwaldov od pádu o soutěž níže. O tři roky později se zasloužil o návrat mezi elitu.
Miroslav Vaďura (1935)
Až do roku 1959 hrál za Uherský Ostroh, poté přišel do Gottwaldova a pomohl k postupu. Ani on však sestupu nezabránil. Přesto pomáhal dále i v druhé nejvyšší soutěži a v roce 1963 slavil návrat mezi elitu. V sezoně 1963/1964 pomohl k záchraně, po sezoně však odešel.
František Vyoral (1936) In memoriam
Výborný brankář v gottwaldovské brance na začátku šedesátých let. Byl jedním z průkopníků postupu do nejvyšší soutěže. Hokejisté slavně postoupili do nejvyšší soutěže, nicméně v sezoně 1960/1961 zaplatili krutou nováčkovskou daň a sestoupili.
Jaroslav Heller (1937) in memoriam
Rodák z Ostravy a odchovanec Baníku pomohl v roce 1960 k postupu do nejvyšší soutěže. V dresu TJG odehrál sedm let. Kvůli jeho výšce se mu přezdívalo Mamut. Po skončení hokejové kariéry se věnoval kariéře rozhodčího.
Bohumil Kožela (1938) - Legenda zlínského hokeje
Celý život zasvětil zlínskému hokeji. Kromě hráčské kariéry, kterou začal v padesátých letech za Spartak Gottwaldov, působil poté jako trenér nejen u prvního týmu. Na přelomu 80. a 90. let se dostal do vedení klubu, kde účinkoval až do roku 2003. Kromě funkcí ve zlínském hokeji byl i prezidentem APK.
Karel Heim (1939) In memoriam
Rodilý Pražák přišel na Moravu v létě 1960 a ve Zlíně hrál až do jara 1974. V pozici útočníka byl velmi dobrým bruslařem, který se nebál osobních soubojů a vyznačoval se tvrdou a přesnou ránou. Poté působil ve Zlíně jako trenér převážně u mládežnických týmů, vychoval řadu výborných hokejistů.
Ladislav Maršík (1940) - Legenda zlínského hokeje
Mrštný a rychlý útočník s hokejem začínal na Vysočině. Poté se vrátil do Brna, odkud v roce 1963 putoval do Zlína. Vyučený strojní zámečník ve Zlíně strávil čtrnáct let, zažil postupy mezi elitu i sestupy do druhé ligy. Proháněl se na pravém křídle s šestnáctkou na zádech.
Horst Valášek (1941)
Hokejový brankář, který hrál v Jihlavě v jednom týmu v s Holíkem či Nedomanským, ve Zlíně pak odchytal jedenáct sezon. Následně se dal na trénování. Podařilo se mu získat dva tituly Mistra ČR z pozice hlavního trenéra. Poté se postavil na lavičku Zlína, kde vydržel jen pár měsíců.
Josef Kožela (1942) In memoriam
Začínal v rodném Uherském Ostrohu, v dorostu zamířil do Zlína. Střední útočník s číslem 7 nosil i kapitánské céčko a z mladého talentu se vyklubala stálice a jeden z lídrů týmu. Podílel se na historickém šestém místě. Po hráčské kariéře byl dlouholetým vedoucím extraligového týmu mužů.
Petr Bavor (1943) In memoriam
Začínal jako krasobruslař v Brně, ale nakonec vyhrál hokej. Křídelní útočník přišel do Gottwaldova v sezoně 1964/1965 a dočkal se i velkého úspěchu v podobě šestého místa. Během šesti prvoligových sezon vstřelil 99 branek. Později se vrátil do rodného Brna, kde hájil barvy Ingstavu.
Stanislav Přikryl (1946)
V dresu tehdejšího TJ Gottwaldov debutoval mezi muži v roce 1967, kariéru však musel ukončit celkem brzy, již za deset sezon. Většinu strávil ve Zlíně, šest let z toho v nejvyšší soutěži. Následně se angažoval jako trenér a v současné době je stále ve vedení klubu.
Radomír Zbožínek (1948)
Dlouhodobě působí od poloviny devadesátých let ve vedení hokejového klubu ve Zlíně v nejvyšších funkcích. V současné době pracuje na pozici prezidenta zapsaného spolku (představenstva), a dále viceprezidenta prezídia. Významným způsobem se zasloužil o řadu medailových úspěchů klubu.
Jaromír Hanačík (1949)
První duel mezi muži odehrál v roce 1967 a v této sezoně také nakoukl do reprezentace do osmnácti let. Kromě roční vojny v Jihlavě strávil téměř celou kariéru ve Zlíně, celkem odehrál dvanáct sezon, z toho osm v nejvyšší soutěži.
Jiří Vodák (1949) - Legenda zlínského hokeje
Elegantní levé křídlo s géčkem na prsou a pověstným knírkem na tváři s přezdívkou Wasser zůstal po celých dvacet let aktivní kariéry věrný svému mateřskému klubu. Výborný bruslař a technik patřil dlouhá léta k oporám a výrazně se podílel na bronzu v sezoně 1984/1985.
Lubomír Pálka (1949)
Dlouholetý člen realizačního týmu mužstva mužů v pozici maséra. S touto činností začal u mužstva TJ Gottwaldov v sezoně 1975/1976 a vytrval přes čtyřicet let! Ke sportu měl vždy kladný vztah. V hokeji hrál krajský přebor za Holešov, fotbal hrával za Žeranovice.
Jiří Gatěk (1950)
Na střídačce hokejistů Zlína stojí v pozici lékaře nepřetržitě od roku 1976. Léčil hokejisty řady generací. Primář chirurgického oddělení v EUC Klinice ve Zlíně je mezinárodně uznávaný specialista v onkochirurgii karcinomu prsu a vysokoškolský pedagog s titulem docenta.
Zdeněk Čech (1951)
V jednadvaceti letech přišel z Havlíčkova Brodu do Zlína, kde nakonec odehrál 14 sezon, z toho deset v nejvyšší soutěži. Nejvíce se mu asi do paměti zapsal zápas v dubnu roku 1984, kdy nastřílel Dominiku Haškovi hattrick. Posléze se stal asistentem trenéra u A týmu, v této pozici byl i u finále na jaře 1995.
Josef Jenáček (1951)
Bojovný bek strávil celou hokejovou kariéru ve Zlíně, výjimkou byly dva roky na vojně v Hodoníně. Celkem ve žlutomodrém dresu odehrál 11 sezon, z toho šest v nejvyšší soutěži. Kariéru ukončil v roce 1980 po třetím sestupu, jenž následoval ihned po postupu.
Jiří Králík (1952) - Legenda zlínského hokeje
Nejlepší brankář historie zlínského hokeje. V životní sezoně 1984/1985 dovedl Zlín k první medaili v podobě bronzu. Stal se mistrem světa a nejlepším brankářem šampionátu v Praze a vyhrál prestižní anketu Zlatá hokejka. Dlouholetý reprezentant má stříbro z olympiády v Sarajevu 1984.
Miloslav Sedlák (1952) - Legenda zlínského hokeje
Vzor celoživotní věrnosti a oddanosti hokeje v Baťově městě. Přišel na začátku sedmdesátých let a vydržel dodnes. Bývalý ligový obránce a kapitán zlínských hokejistů je od roku 1990 nepřetržitě členem realizačního týmu A mužstva v pozici kustoda. Jako jediný byl u všech osmi medailí zlínského hokeje!
Luděk Pelc (1954)
Oblíbený útočník u fanoušků byl v sedmdesátých letech u postupů a sestupů zlínského hokeje. Zažil legendární vítězné kvalifikace se Zvolenem a Dubnicí. Jeho největší úspěch byl bronz v sezoně 1984/1985. Zdolal nespočet ligový bitev.
Miroslav Michalovský (1955)
Urostlý, nesmlouvavý obránce s tvrdou střelou od modré čáry odehrál šest prvoligových sezon, když začal v ročníku 1974/1975. Po vážném úrazu oka ukončil v roce 1990 hráčskou kariéru. Od roku 1991 pracoval celých dvacet let úspěšně ve vedení klubu.
Josef Ondík (1955)
Jeho hráčská role byla krátká, neboť odehrál pouze jednu sezonu 1974/1975. Více je známý ze svého působení v roli funkcionáře a předsedy klubu od roku 1989. Jeho největším úspěchem z role šéfa klubu je extraligové finále v sezoně 1994/1995.
Zdeněk Venera (1957)
Ve Zlíně debutoval v šestnácti letech, přičemž v roce 1977 se stal první střelcem Zlína v nejvyšší soutěži. Celkově odehrál třináct sezon, po skončení kariéry se ve Zlíně stal trenérem (stříbro z roku 1999) a později i generálním manažerem při mistrovské sezoně 2003/2004.
Jaroslav Santarius (1958)
Odchovanec zlínského hokeje, prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Na vojnu odešel do Trenčína, po návratu se ovšem těžko prosazoval v prvoligové sestavě. Následně se však usadil v útoku s Pelcem a Čechem a v sezoně 1984/1985 pomohl k zisku bronzu jako nejlepší střelec.
Zdeněk Albrecht (1960)
První příležitost ve zlínském A mužstvu dostal v závěru sezony 1979, postupně se stal stabilním členem kádru. Celkem ve Zlíně odehrál deset sezon, vlastní bronz z roku 1985. Zahrál si také na juniorském světovém šampionátu. Poté působil jako asistent trenéra u juniorky.
Rostislav Vlach (1962)
Ve Zlíně načal svou karieru, za kterou získal sedm českých titulů. Ten poslední, v roce 2004 už konečně doma ve žlutomodrém dresu. Prosadil se i v reprezentaci, startoval na mistrovství světa i olympiádě. Po skončení hráčské kariéry se dal na trénování, v roce 2014 dotáhl Zlín ke druhému titulu.
Luděk Čajka (1963) - Legenda zlínského hokeje In memoriam
Byl považován za komplexního zadáka, uměl dobře bránit i podpořit útok. Patřil do kádru reprezentace, nastoupil na MS a Kanadském poháru 1987. V lednu 1990 při zápase v Košicích narazil hlavou do mantinelu a zůstal ležet v bezvědomí. Po čtyřiceti dnech zemřel. Zlínský klub po něm pojmenoval zimní stadion.
Miroslav Chalánek (1963)
Hokejově vyrostl v Olomouci, odkud si ho ve dvaceti letech vytáhl Zlín. Zaujal hned na úvod, ve svých prvních čtyřech po sobě jdoucích duelech zaznamenal branku. Celkem ve žlutomodrém dresu odehrál osm sezon, přičemž v poslední 1992/1993 nosil kapitánské céčko.
Antonín Stavjaňa (1963)
Skvělý obránce, reprezentant, na ledě vždy oplýval klidem i sebejistotou a byl pilířem defenzivních řad. Dvojnásobný mistr světa (1985, 1996) získal ve Zlíně v roce 1985 bronzovou medaili. Úspěšnou kariéru ukončil v roce 1998 a stal se trenérem.
Josef Štraub (1966)
Do Zlína přišel v roce 1989 a strávil zde s krátkou pauzou deset let. Na krk si dvakrát pověsil stříbrnou medaili, poprvé v roce 1995, kdy byl centrem úderné formace s Janků a Meluzínem.
Jaroslav Otevřel (1968)
Odchovanec klubu hrál ve Zlíně v letech 1987 až 1992. Poté vstoupil do organizace klubu NHL San José, ale nastupoval spíše za farmářský celek. Vrátil se do Evropy, ale nešťastná kolize z utkání finské SM-Liigy v únoru 1996 mu změnila život. Po souboji u mantinelu se vážně zranil a ochrnul na část těla.
Pavel Janků (1969)
Do Zlína se dostal v roce 1993 z Brna, přičemž životní sezonu zažil o rok později. Stal se nejlepším střelcem ligy, čímž výrazně pomohl k zisku stříbrné medaile. Za odměnu přišla pozvánka na světový šampionát. V roce 1998 opustil Baťovo město a nadále putoval po extralize.
Miroslav Okál (1970) - Legenda zlínského hokeje
Je symbolem věrnosti klubu. Ve Zlíně odehrál Okál dvacet sezon v letech 1988 až 2008, jeho šňůru přerušila jen vojna v Topolčanech. Dlouholetý kapitán zažil nejkrásnější chvíli na jaře 2004, kdy zvedl nad hlavu mistrovský pohár. Má i tři stříbra a jeden bronz.
Roman Meluzín (1972)
Přišel v létě 1992 společně s Pavlem Janků z Brna a stal se jednou z vůdčích osobností týmu. Výborné výkony ho vynesly až do reprezentace, kde slavil dva tituly mistra světa (1996, 1999). Patřil k top hráčům extraligy v sezoně 1998/1999, se Zlínem hrál dvakrát finále extraligy.
Martin Hamrlík (1973) - Legenda zlínského hokeje
Symbol klubové věrnosti a jeden z nejlepších obránců, kteří vyrostli ve Zlíně. V extralize oblékal pouze zlínský dres. Mistr extraligy 2004 a majitel tří stříbrných medailí, ofenzivní zadák s tvrdou střelou a brilantní rozehrávkou, který patřil k hvězdám extraligy.
Radim Tesařík (1974)
Pocházel z hokejové rodiny a zažil úžasnou kariéru. Mezi muže nakoukl ve Zlíně, následně získal celkem pět extraligových titulů, dva z nich ve zlínském dresu. Zlato si tvořivý bek pověsil na krk také v roce 2003 v ruské Jaroslavli.
Roman Hamrlík (1974)
Je olympijským vítězem z Nagana 1998, startoval i na ZOH 2002 a na MS 1994 a 2004. V roce 1992 byl draftován týmem Tampa Bay Lightning jako první hráč draftu. Téměř celou kariéru odehrál v NHL, nastoupil k 1395 zápasů a zaznamenal 638 bodů. Má stříbrnou medaili z extraligy ze sezony 2004/2005.
Petr Čajánek (1975) - Legenda zlínského hokeje
Trojnásobný mistr světa (2000, 2001, 2005) a čtyřnásobný vicemistr extraligy se Zlínem se zúčastnil i tří zimních olympijských her. Na jaře 2014 dovedl Zlín v roli kapitána k mistrovskému titulu. Patřil mezi klubové ikony, fanoušci ho uznávali jako obrovského bojovníka a vůdce týmu.
Petr Leška (1975)
Král produktivity drží dva rekordy v extralize. Stal se nejproduktivnějším hokejistou historie a odehrál nejvíce zápasů v řadě. Jediný hokejista Zlína, který vyhrál kanadské bodování extraligy, v sezoně 2001/2002 nasbíral 68 bodů. Dvojnásobný mistr extraligy se Zlínem. 18. ledna 2020 se stane oficiálně Legendou zlínského hokeje.
Jaroslav Balaštík (1979)
Rodák z Uherského Hradiště byl nejlepším střelcem v historii zlínského hokeje s 296 góly. Vyhlášený útočník získal třikrát korunu krále extraligových střelců, reprezentant a jeden z tahounů mužstva. Se Zlínem dvakrát slavil extraligový titul (2004, 2014), dále přidal dvě stříbra a jeden bronz. Prosadil se i v NHL, kde hrál za Columbus.
Karel Rachůnek (1979) - Legenda zlínského hokeje In memoriam
Mistr světa z roku 2010 po začátcích ve Zlíně odešel do zámoří, kde se prosadil v NHL v týmech Ottawy, New York Rangers a New Jersey. Posléze zamířil do Ruska, aby se ještě do zámoří vrátil. Tragicky zahynul při pádu letadla týmu ruského týmu Jaroslavle v září 2011.
Děkujeme za vše, co jste udělali pro zlínský hokej!
