Trenér Jankovič o dorostu: Tým byl morálně a charakterově silný

Do konce nadstavby zbývaly poslední dva zápasy, když přišlo definitivní rozhodnutí: Mládežnické soutěže jsou s okamžitou platností ukončeny. Místo pilování formy pro play-off tak dorostenci začali vyklízet šatnu. „Sezóna skončila hodně nestandardně, ale v momentální situaci to bylo a je jediné správné řešení. V první řadě jde o zdraví nás všech,“ připouští Jankovič.

Předčasný konec sezony hodně mrzí. Měli jste už předem nějaké náznaky, že by k němu mohlo dojít, nebo se to celé semlelo až v posledních dnech?
Určité náznaky byly, ale do poslední chvíle se u juniorské a dorostenecké kategorie uvažovalo o dohrání soutěží bez přítomnosti diváků. Když ale přišlo rozhodnutí o maximálním počtu 30 osob na akci, bylo vše jasné. Respektujeme rozhodnutí české vlády i výkonného výboru svazu. Nebylo jiného řešení.

Jaké jste měli s týmem letos ambice v play-off? V tabulce nadstavbové skupiny se Zlín pohyboval okolo středu.
Nadstavba pro nás byla jako na houpačce, takže umístění odpovídalo těmto výkyvům. Vzhledem k tomu, kolik bodů jsme si přinesli z první části soutěže (skupiny Východ), jsme mohli být o nějakou tu pozici výše. Ale v konkurenci nejlepších týmů z Čech to bylo velmi těžké. Play-off mělo být vyvrcholením celého ročníku a odměnou pro nás všechny za to množství těžkých zápasů. Těšili jsme a věřili, že máme šanci přejít přes první kolo a dostat se mezi osm nejlepších. Ale co by mohlo být a co ne, to už jsou jen spekulace.

Jaké byly silné stránky letošního výběru?
Mohli jsme se opřít o velmi kvalitní brankáře, to byl asi základ úspěchu. Výkon vzadu podpořila poctivá hra obránců, kteří až na několik utkání odehráli všechno, co mohli. V útoku nás během první části soutěže táhla produktivní první formace, ke které se následně přidávaly i ty ostatní. Později někteří hráči přešli k juniorům, takže v nadstavbě jsme zpočátku měli velký problém se střílením gólů. Ale postupem času se s tím kluci vypořádali. Ocenil bych velkou bojovnost a týmovost, která se projevila hlavně ve chvílích, kdy nám to moc nešlo. To byl signál, že mužstvo je morálně a charakterově silné.

Udělal tým nebo jednotliví hráči během roku viditelný herní, výkonnostní či dovednostní progres? Co bylo nejvýraznější?
Progres se projevil u většiny hráčů, kteří chtěli a které nikdo nemusel přemlouvat nebo nutit do tréninku. Kluky jsme hodně hnali k tomu, aby nad vším, co dělají, přemýšleli a rozhodovali se. Velký posun jsme s trenéry viděli i na straně psychiky – hlavně během náročných zápasů ve druhé části soutěže jsme se dostávali do složitých situací a hráči se postupně sami učili na ně reagovat a řešit je.

Roste mezi letošními dorostenci někdo pro seniorskou extraligu? Co je potřeba k tomu, aby se kluci jednou prosadili v dospělém hokeji?
V týmu určitě jsou hráči, kteří se v budoucnu mohou probojovat do seniorského týmu. Čeká je však ještě dlouhá a těžká cesta. Přál bych si, aby těchto hráčů bylo co nejvíce. Ovšem některé limituje jejich vlastní přístup – spousta kluků vidí jen úspěchy, k těm ale vede složitá cesta i přes částečné neúspěchy. Nelze pořád jen chválit, hráč musí umět přijmout i kritiku, která je také běžnou součástí života. Hráče by určitě posunulo dál, kdyby na sebe byli přísnější a tvrdší v tréninkovém procesu a kdyby i zde chtěli být vždycky nejlepší. Opět to je o vnitřním nastavení – kluci tomu musí sami věřit, dělat všechno přirozeně a ne proto, že to chce trenér.

Jak se vám trenérům s letošním dorostem pracovalo?
S týmem pracujeme už druhou sezónu, takže jsme hráče znali a věděli jsme, že má velmi dobré jádro. Letos se ještě tým doplnil o mladší hráče, kteří svými výkony rozhodně nezklamali. Chtěl bych moc poděkovat svému realizačnímu týmu – asistentu Jirkovi Suhradovi, který mi hodně pomáhá, a vedoucímu mužstva Edovi Gajdošíkovi.

Jak budete na letošní sezonu vzpomínat? Utkvěl vám v paměti nějaký zážitek nebo moment?
Vzpomínat budeme určitě v dobrém. Stejně jako loni jsme postoupili do play-off, což považuji vždy za úspěch. Ale aby všechno nevypadalo jako ráj na zemi – i my jsme museli řešit několik situací, které si z této sezóny zapamatujeme, protože hraničily se slušným chováním a respektem. Nakonec se všechno zvládlo, člověk se stále učí. Hráčům děkuji za všechno, co jsem společně prožili, a přeji všem, aby byli v dalších letech úspěšní, nevzdávali se svých snů a tvrdě na nich pracovali.