Trenér Robert Svoboda: Předkolo považuji za úspěch, maximum týmu

- Zlínský hokej v letošní sezoně opět postoupil do předkola play off, nicméně do čtvrtfinále po urputné bitvě s Mladou Boleslaví nepostoupil. Jak hodnotíte letošní sezonu? 
"Letošní sezonu hodnotím jako úspěšnou, tým se posunul správným směrem nahoru. Ital Daniel Baiesi, sportovní ředitel basketbalového celku Bayern Mnichov říká, že úspěch není jenom výhra, ale úspěchem je dosáhnout maximálního potenciálu svého či organizace. Říká, že výhra může být náhoda, ale výkon nikdy. Odešli nám v létě klíčoví hráči a experti i novináři už nás nepasovali na sestup, ale na dvanácté místo. Kádr se stabilizoval, ale přišel nepříjemný zásah před začátkem sezony, když nám vypadla řada Honejsek, Herman, Okál. Plynula z toho i pozitiva, neboť nahoru šli hráči, kteří dosáhli svého dosavadního výkonnostního maxima, a to Fořt, Kubiš nebo Ondráček. Táhli tým po celou sezonu. Důležitým okamžikem a předělem v sezoně byl příchod Libora Kašíka, který i přes veškeré pochyby byl výborný, mužstvo podržel, napravil si reputaci a dotáhl tým do předkola. Povedlo se nám to zásluhou fantastické poslední čtvrtiny. Přitom už se s námi příliš nepočítalo a všude nás pasovali do role černého Petra. Samozřejmě chtěli jsme vyhrát jednu sérii v play off, ale předkolo byla hrana týmu. A největší zážitek ze sezony? Čtvrtý zápas předkola doma, když jsme doma nekončili poslední zápas sezony smutek jako loni, ale radostí.“

- Tým se ve většině statistik během letošní sezoně neustále zlepšoval, což bylo velmi příjemné zjištění.
„Ano. Dle statistik vyplývá, že tým se posunul směrem nahoru. Například při pohledu do statistik máme přesilovek méně než loni. Dalo by se říct, že si naší hrou nevynucujeme tolik faulů, ale v dnešním trendu, jak se to píská, je to velmi složité. Vstřelené góly v oslabení, tam jsme první, což je naprosto skvělé. Při buly je znát zlepšení, pracovali jsme na tom, je tam i nárust hitů. V disciplíně jsme druzí nejméně vylučovaní, v tom nebyl problém. Před sezonou nám odešli dva střelci,  Roberts Bukarts dal 21 gólů a David Šťastný 18 branek. Nakonec jsme jich dali v základní části 143, což bylo skvělé číslo. Lze to samozřejmě podpořit tím, že jsme v přesilovkách byli šestí a pod námi skončily například Hradec Králové, Vítkovice a další týmy.“

- Má současné mužstvo potenciál do budoucna a může ještě výkonnostně růst?
„Vypadla nám první lajna, například Zdeněk Okál měl špatnou sezonu. Samozřejmě to bylo způsobené zraněním, ale na druhou stranu rozhodl čtvrtý zápas předkola. Kuba Herman nezklamal, Tonda Honejsek se dostával pomalu tam, kde bychom ho chtěli mít. Když se tato lajna chytne a Fořtova udrží letošní standard, je opravdu kam se výkonnostně posunout. Pozitivní je, že po dvou letech neodejde nikdo z klíčových hráčů. Když si vezmeme, že v posledních třech letech odešli nebo skončili Holík, Marušák, Kašík, Kotvan, Blaťák, Říčka, Šťastný, Bukarts, tak mužstvo se výkonnostně ještě zvedlo.“

- V letošní sezoně se na zlínský zimní stadion vrátili fanoušci, přišlo jich více než loni. Vnímal jste to?
„Fanoušky je potřeba pochválit. Chovali se skvěle a ocenili výkon týmu, i když kolikrát výsledek nebyl úspěšný, ale boj ano. Hráči nechali v zápasech všechno. Cítili jsme obrovskou podporu fanoušků a jsme rádi, že jsme se jim odvděčili výhrami v domácích zápasech s Vítkovicemi, Spartou nebo Kometou.“ 

- Máte za sebou druhou kompletní extraligovou sezonu v pozici hlavního kouče. V čem byla ta uplynulá jiná?
„První byla velmi těžká. Všichni říkali, jak nemá smysl hrát, předem nás pasovali baráž. Nedůvěra byla velká. Postupem času jsme si budovali s Larrym vazby s hráči atd. Samozřejmě, bylo by lepší, kdyby zůstal například Roberts Bukarts. Mohli jsme být i výše v konečném pořadí, například projít přes předkolo nebo být silnější.“

- Jak se vám na trenérské lavičce spolupracuje s Martinem Hamrlíkem?
„Jednoznačně spolupráce s Martinem, ale i s Richardem Hrazdirou byla skvělá. Ríša je guru gólmanů, s Larrym se skvěle doplňujeme. Martin je pracovitý, trenéřina ho baví a přichází každý den s novými věcmi. Spolupráce byla bezproblémová, ve všem jsme se shodli. Čerpal spoustu věcí z NHL, dost věcí jsme se naučili.“ 

- Přišel někdy v sezoně moment, kdy jste chtěl z lavičky odejít? 
„Každý týden aspoň jednou byl moment, kdy jsem si říkal, že už s tím sekneme. Tak to zkrátka je. Prohry jsou jedna věc, když se mně vybaví těsné prohry 1:2 s Olomoucí, v Třinci nebo na Kometě. Přitom jsme nebyli horším týmem. Pak je samozřejmě horší, když vidíte, že to nejde a nevíte, jak z toho, ale to se nám letos naštěstí vyhýbalo.“

- Sledujete vyřazovací boje v play off na televizní obrazovce?
„V televizi je to pohoda. Třeba Kometa, to je síla. A jestli bych chtěl někdy vést takový tým? S Larrym jsme se bavili o tom, že jsme naskočili jako no name. Chvíli trvá, než získáte kredit. Když ho máte, tak vás poté hráči berou nějak a je to jiné. Kolikrát Larry přišel s něčím z NHL, ale uklidnilo nás, že to nevyužijeme, protože nemáme hráče z NHL. Třeba takový Steven Stamkos, tomu můžete cokoli namalovat a můžete s ním cokoli trénovat. Ale jak říkal například trenér Miloš Hořava, ta práce prostě trvá nějakou dobu.“
 
- Musí být trenér i dobrým psychologem ve směru k hráčům?
„Ano, jsem i psycholog. Je to věc, která k hokeji patří. Každý trenér musí vědět, co od hráčů chce, kdy to odlehčit, kdy být přísný. Když se něco nepovede, každý řekne, že to mělo být opačně. Když to vyjde, tak to bylo dobré.“