Trenér páté třídy David Macharáček se zúčastnil stáže ve Švýcarsku

Čím byla stáž pro vás přínosná? Co bylo nové?
Ve Švýcarsku jsem se přesvědčil o tom, že prostředí zimního stadionu má na hráče velký vliv. Nemusí se přitom jednat o nejmodernější halu – i ve skromnějším, menším stadionu může celkové pozitivní klima působit příjemně. Pak je radostí tam jak pracovat, tak trénovat jako hráč. Líbila se mi spolupráce napříč školním, hokejovým i rodinným prostředím. V Davosu navštěvuje dokonce 80 procent hráčů místní gymnázium. A stejně tak i vzájemná spolupráce klubů v regionu. Celkové vybavení a technické zázemí tréninkových hal se ve městech lišilo. Například v Davosu byla vybavenost na velmi vysoké úrovni a prostory využívaly naplno všechny kategorie.

Co dále vás zaujalo?
Zpracovávání detailních informací o každém hráči, které hrají roli ve vývoji jedince a postupu napříč kategoriemi. A to teď nemluvím o tom, kdo dá kolik gólů. U hráčů se také rozvíjí schopnost sebereflexe – několikrát ročně je po nich vyžadováno zhodnocení vlastní herní inteligence, osobnosti, dovednosti nebo rychlosti jak pohybové, tak při rozhodování se.

Stihli jste poznat také způsob, jakým se ve Švýcarsku vzdělávají trenéři?
Trenéři se tam neustále společně vzdělávají. V tréninkovém procesu používají stejná názvosloví a dvakrát ročně mají za úkol zhodnotit svou činnost a sebereflektovat se. Přínosem je také komunikace mezi trenéry, hráči a případně i rodiči přes mobilní aplikaci, která obsahuje veškeré potřebné informace k fungování v klubu.

Zpozoroval jste v místních klubech nějaké nové trendy nebo přístupy k trénování mládeže?
Neřekl bych, že jsem vypozoroval něco převratného. Trendy v tréninku mládeže sledujeme i u nás v České republice. Rozdíl je v tom, že někde se lépe daří trendy kvalitně a přínosně převádět do praxe. Co se týká přístupu k trénování – upouští se od méně efektivních, direktivních přístupů, které vyřeší momentální situaci, ale nejsou perspektivní pro komplexní rozvoj hráče. Tímto směrem se pod novým vedením vydává i zlínský klub.

Liší se tedy nějak výchova hokejové mládeže ve Švýcarsku a u nás?
Všechno je vlastně o celkovém konceptu a filosofii klubu. Mladé hráče ve Švýcarsku vedou k osobní zodpovědnosti, vychovávají je především jako osobnosti, které pak mají šanci uspět nejen hokejovém životě. Akcentují volnost v rozhodování, kreativitu a dovednosti jednotlivce. Zároveň ale kladou důraz na dodržování pravidel a disciplíny, resp. hráči všechno dodržují už tak nějak automaticky. To ovšem může ovlivňovat i mentalita švýcarského národa. Konkrétně v Davosu směřuje tréninkový proces k hernímu stylu A-týmu s cílem vyprodukovat každoročně jednoho až dva hráče pro jejich seniorské mužstvo.

Jak zpětně hodnotíte stáž jako celek?
Stáž nejenže probíhala v hezkém prostředí švýcarských Alp, ale i program přednášek obsahoval plno užitečných informací. Mám za to, že se ubíráme správným směrem. Samozřejmě ale máme všichni co zlepšovat.