Vzpomínka na Luďka Čajku, který před 26 lety zemřel
Hrálo se 32. kolo základní části nejvyšší hokejové soutěže ročníku 1989/1990 v Košicích na stadionu Ladislava Trojáka s domácím celkem východoslovenských Železáren. Po drtivé porážce na vlastním ledě 5:11 od Pardubic, se chtěli Zlínští rehabilitovat v souboji s jedním z vedoucích celků soutěže. Velmi dobře se jim dařilo, když brankami Čajky, Hrstky a Vlacha vedli po dvou třetinách na ledě soupeře 3:2! Přihodila se však věc, která znamenala přerušení celé soutěže a na dlouho poznamenala atmosféru kolem našeho hokeje.
Zlínský kapitán a reprezentační obránce, rodák z Českého Těšína, tehdy 26letý Luděk Čajka, buď najel do nepředpokládané rýhy v ledu nebo byl neúmyslně přistrčen košickým hráčem. Dnes již nikdo stoprocentně nezjistí, co se přesně opravdu stalo. Luděk v plné rychlosti narazil hlavou do mantinelu za brankou. Tragický následek - jeden zlomený a jeden roztříštěný krční obratel s vážným poškozením míchy, což znamenalo smrtelné zranění. Z bezvědomí se již zlínský hokejista přes všemožnou snahu a zákroky neprobral a po čtyřiceti dnech se ve středu 14. února 1990 v 1:30 hodin zastavilo Luďkovo statečné srdce v šestadvaceti letech. S Luďkem se přišlo rozloučit obrovské množství jeho fandů ze Zlína, Litvínova, Kroměříže, Prahy a dalších míst. Rozloučit se přišel například tehdejší předseda oddílu JUDr. Josef Ondík, spoluhráč Rostislav Vlach, přítomni byli i reprezentační trenéři Pavel Wohl a Stanislav Neveselý a zástupci reprezentace i ligových oddílů.
Památkou na zesnulého hokejistu je kromě názvu zimního stadionu i dres s jeho jménem zavěšený u stropu haly. Diváci jej mohou vidět při každém zápase a vzpomenout na jeho nositele.
Luďku, nezapomeneme!
Pohřeb Luďka Čajky ve Zlíně v únoru 1990.
PROFIL LUĎKA ČAJKY
Narodil se 3. listopadu 1963 v Českém Těšíně, s manželkou Renatou se mu narodila dcera Markéta (1984). Luděk se zajímal o hudbu a motorismus. Rodiče ho odmalička vedli k tomu, aby se věnoval nějakému sportu. "Nejvíce se mi líbil lední hokej. Začínal jsem ve dvanácti letech v Havířově." V Havířově nebyly hokejové podmínky moc dobré. Měl však štěstí, že se dostal do ligového dorostu TJG. Tam hrál ve dvojici s Venerou a odtud si ho trenér Haber vytáhl. Ve Zlíně odehrál dvě sezony korunované bronzovou medailí. "Hodně mi pak pomohl i Zdeněk Uher, takže jsem se dostal na vojnu do Jihlavy. Jihlavští trenéři Neveselý a Jaroslav Holík pro mě udělali maximum. Lepší trenéry jsem nepoznal."
Skvělé výkony jej vynesly až do reprezentace. První reprezentační zápas v A týmu odehrál už 14. dubna 1985 proti Kanadě (6:2). V roce 1987 se probojoval na mistrovství světa a pomohl Československu k zisku bronzových medailí. Se lvíčkem na prsou odehrál Luděk 58 zápasů a třikrát skóroval. Hned po světovém šampionátu si jej v zámořském draftu vyhlédl v 6. kole jako 115. newyorští "Jezdci". Po vojně v Dukle se vrátil Luděk zpět do Zlína.
Skvělý hokejista i člověk, připomínající svou štíhlou postavou a brýlemi, jež nosil mimo led, spíše studenta. Svou první i poslední branku dal Košicím. První na podzim 1983 a poslední osudného 5. ledna 1990. Celkově jich ve 297 zápasech zaznamenal 33.
