Zlato z olympiády? Je to náš sen, shodují se reprezentanti Karafiát se Sirotou
Jiří Karafiát je ve zlínské akademii asi nejznámějším hráčem. Loni nechyběl na prestižním Memoriálu Ivana Hlinky, kde nastupují i hráči ze zámoří. Celkem logicky tak putoval ze staršího dorostu mezi juniory. To že věkově patří o kategorii níž, nejde ani poznat. Útočník, jenž má za vzor Patricka Kanea, je druhým nejproduktivnějším hráčem týmu. Jeho výkony neunikají ani expertům a skautům z Ameriky. Karafiát byl Centrálním úřadem skautingu NHL zařazen na 34. místo mezi evropskými hráči v odhadech pro draft NHL 2016. Je tak čtvrtým nejvýše postaveným českým hráčem v Evropě pro draft.
Jakub Sirota je vůbec nejmladším hráčem zlínské juniorky, ale má za sebou docela pestrou minulost. Do Zlína přišel z Přerova. Předtím působil v Kroměříži a nikdo o něm moc nevěděl. Bylo mu 15 let, když šel do Zlína zkusit štěstí. Naskočil za starší dorost, uchytil se a začalo se mu dařit. Už ve své premiérové sezoně v dresu beranů dostal příležitost ve dvanácti zápasech za juniorku. V té době mu bylo stále pouze 16 let a hrál i s o tři roky staršími kluky. Letos už pravidelně nastupuje za juniorský tým. Obránce, jehož vzorem je Karel Rachůnek, dostal dokonce pozvánku do jednoho přípravného zápasu A - týmu PSG Zlín a hned si připsal asistenci u gólu.
Jste jediní starší dorostenci v juniorce. Jak vás starší kluci berou?
Karafiát: Já se s nimi znám už od svých pěti let, takže to je úplně v pohodě. Nás berou v klidu. Sedli jsme si spolu už od začátku sezony a je to v pohodě.
Sirota: Já tady všechny neznám, ale vycházíme spolu v klidu. Že bychom tu byli za nějaké idoly, to asi ne. Ve Zlíně jsem teprve od staršího dorostu.
Jaké je vaše role v týmu? Hráváte většinou oba v první lajně?
Karafiát: Na to se tam ani nějak tak nehraje. Různě se to střídá podle toho, kdo je zraněný, nebo kdo je nemocný. Hraje se většinou pátek - sobota a je to docela náročné, i tréninky a posilovna. I během zápasů se střídáme tak, aby měl každý sílu. Tam to není moc o tom, že je někdo tahounem.
Sirota: My obránci to máme podobné. Většinou nastupujeme v šesti a hraje se na čtyři útoky. Teda většinou, když je nás dost. Jinak se hrajeme na tři lajny.
Karafiát: A my zrovna třetí třetinu hráváme na tři lajny, protože dotahujeme.
Ale nějakou svou roli v týmu máte, ne? Třeba ty si Jirko druhý nejproduktivnější hráč mužstva.
Karafiát: Ano, ale o tom to většinou tolik není, to je spíš o celé lajně, jak si spolu sedne.
Sirota: Myslím, že jsme výkonnostně někde uprostřed. Nejsme ti, co by to tam táhli.
Karafiát: Je to i o tom, že dostáváme šanci na přesilovkách a na oslabení. To je pro nás plus, jsme co nejvíce na ledě.
Juniorce se výsledkově zatím moc nedaří, jak to v týmu vnímáte?
Sirota: Já si myslím, že naše výkony nejsou tak špatné. Spoustu těch zápasů jsme dotahovali, když to bylo třeba o gól. Vždycky máme výpadek. Dostaneme třeba tři góly a pak se na tom moc nadřeme.
Karafiát: Taky si myslím. Když hrajeme dobře, tak nám soupeř dá v posledních pěti, nebo deseti minutách gól a pak už se to těžko dotahuje. Ale celý zápas jsme třeba lepší a zlomí se to jen v pěti minutách a pak už je těžké dotahovat. Myslím si však, že máme na to být v první půlce tabulky.
Sirota: Já bych řekl, že by bylo dobré, vyhrát první kolo play-off tady s tím mužstvem. Máme na to určitě, ale bude to těžké.
A kdybyste měli ohodnotit své výkony?
Sirota: Já to mám každý rok stejně. Jde to nahoru a dolů. Teď si myslím, že jsem víc nahoře. Ještě před měsícem jsem byl spíš dole, ale jak jsme přijeli z reprezentace ze Švýcarska, tak se to trochu zvedlo.
Karafiát: To je tak vždycky. Když jsme na reprezentaci a pak nastoupíme tady, připadáme si, že jsme rychlejší, na všem si dáváme záležet a nic nepodceňujeme. To jsme vždycky nahoře a dáváme do toho víc.
Cítíte se dobře v juniorském hokeji? Je to pro vás lepší volba než hrát za starší dorost?
Sirota: Dostáváme tady hodně prostoru. Kdybychom třeba měli hrát čtvrtou lajnu, tak je to blbý, ale máme tady každý zápas minimálně dvacet minut ice-time, takže v tom je to dobré.
Karafiát: Nám to tady vyhovuje. Chtěl bych i poděkovat trenérům, že mi dali možnost hrát o kategorii výš. Opravdu si té důvěry vážím.
Sirota: Také bych jim rád poděkoval. A nejen jim, ale i lidem z Kroměříže. Tam mi pomohli hokejově vyrůst. Velmi si pak cením, že mi vedení ve Zlíně dalo šanci.
Oba jste společně absolvovali dva turnaje reprezentace do 18 let. Ten první se hrál v Kanadě. Tam to výsledkově moc nešlo. Jak ten turnaj hodnotíte?
Sirota: Hodně nám to ale dalo. Byli tam totiž starší kluci.
Karafiát: Hodně bylo poznat, že jsou proti nám starší kluci. Bylo vidět, že mají víc zkušeností. Navíc tam byli hráči z Kanady a Ameriky a to bylo hodně poznat.
Sirota: Všude byli strašně rychle.
Karafiát: My jsme ani nebyli moc připravení na tu hru do těla. Oni se pořád sráželi.
Sirota: Navíc tam bylo malé kluziště, na to nejsme zvyklí.
Karafiát: Turnaj to ale byl dobrý. Dalo nám to spoustu zkušeností.
Sirota: I spoustu motivace.
Jak jste vnímali atmosféru toho turnaje? Ono se jedná totiž o docela prestižní událost.
Sirota: Já jsem byl spokojený, docela jsem tam na to koukal. Když jsme tam přišli, tak pořád se kolem šatny někdo motal, připravovali nám věci, jídlo bylo pořád nachystané a měli jsme všechno, co jsme chtěli.
Karafiát: Hlavně lidi tam jsou úplně jiní. Každý vás pozdraví, na něco se zeptá, nikoho jsem neviděl, že by tě jenom tak odflákl.
Sirota: Když jsme šli do města, tak jsme měli týmové bundy a každý kdo šel kolem, si chtěl povídat.
Karafiát: Všichni byli strašně přátelští.
Turnaj se hrál v Ontariu, kde sídlí Toronto a Ottawa. Byli jste i na nějakém zápase NHL?
Karafiát: Byli jsme v Torontu na zápase proti Tampě. Pan Reichel tam má nějaké známé, protože tam hrál a vzali nás do VIP. Měli jsme jídlo zdarma, pití, všechno jsme viděli úplně parádně.
Sirota: Navíc bylo i prodloužení, takže jsme viděli hru tři na tři, paráda.
A největší zážitek z toho všeho co jste v Kanadě absolvovali?
Karafiát: Největší zážitek pro nás dva byla asi návštěva Síně slávy v Torontu (Hockey Hall of Fame). Tam jsme viděli skoro všechny hvězdy NHL, dresy a byla tam i replika Stanley Cupu. To pro nás bylo asi nejvíc.
Sirota: Takový výlet do Toronta i s NHL.
Naposledy jste ale odehráli Turnaj pěti zemí ve Švýcarském Zuchwillu. Tam se vám vedlo jak?
Sirota: Tam se nám oběma bodově dařilo.
Karafiát: Bodů jsme spolu udělali hodně. Hráli jsme společně i v jedné lajně a chodili na přesilovky.
Sirota: Skončili jsme druzí, ale ze začátku to bylo takové špatné. První lajna tam nejela, takže se stavěl nový tým.
Karafiát: Vlastně první lajna tam chyběla a ještě nejel Ondra Najman. Byli tam noví kluci a všechno se to tak posunulo, navíc ti noví hráči se spolu tak neznali, ale pak jsme si nějak sedli.
Sirota: Hlavně ty první dva zápasy byly takové nijaké, ale poté se to zlepšilo.
Kdo je pro vás na mezinárodní scéně nejméně oblíbený soupeř?
Karafiát: Asi Rusáci.
Sirota: On říká Rusáci, ale mně se proti nim zase hraje asi nejlíp.
Karafiát: My jsme je totiž od šestnáctky neporazili. Až v osmnáctkách. V Příbrami jsme s nimi hráli dva přípravné zápasy a zrovna ten první jsme hned vyhráli, takže to jsme byli strašně šťastní. Konečně po dvou letech jsme porazili Rusko.
Sirota: A paradoxně jsme tam nebyli všichni, bylo tam dost náhradníků, ale ani Rusáci tam nepřijeli v plné síle.
Čím si vysvětluješ, že na Rusko vám to dlouhodobě nejde?
Karafiát: Já myslím, že ti kluci hrají už od patnácti spolu v jednom týmu, možná už i dřív. Ten jejich tým hraje i ruskou MHL. Navíc spolu hráli, ještě když byli malé dětí, takže oni jsou sehraní, rozumí si, ví kde kdo je.
Sirota: Jsou to prostě Rusáci. Skoro takové stroje. Pořád šlapou, jezdí rychle, jim je jedno že vedou, oni to pořád drtí.
A tvůj nejméně oblíbený soupeř je kdo Kubo?
Sirota: S Finy je to vždy takové hodně náročné. Je těžké přečíst Fina, oni jsou velcí hračičkové. Nebojí se na modré udělat kličku.
Karafiát: Švédi a Fini si rádi hrají s pukem a umí to.
A Kanada s Amerikou?
Sirota: To jsou takové lítačky. Hodně nahazují.
Karafiát: Ti se dost sráží a hodně se nahazuje, takový ten jejich typický hokej.
Jak vidíte své šance pro nominaci na mistrovství světa do 18 let?
Karafiát: Oba dva bychom tam chtěli a uděláme pro to cokoliv, protože to je pro nás taky takový sen, jet na mistrovství světa. Ještě před sebou máme turnaj ve Finsku, tak doufám, že tam něco předvedeme a zase budeme o krůček blíž. Takže snad, snad se nám to podaří.
Sirota: Je těžké říct, jak to vidíme. My pro to uděláme maximum a trenéři rozhodnou.
Je to pro vás v reprezentaci výhoda, když se už znáte z klubu?
Karafiát: My už se tam všichni známe.
Sirota: On tam totiž jezdí už od šestnáctky.
Karafiát: Ale je to i tak hodně výhoda. Třeba si spolu poradíme, nebo tak něco.
Sirota: A pak když se vracíme do klubu, tak se na sebe můžeme podívat a víme, co se hraje tam.
Karafiát: Hlavně o sobě víme, když spolu pořád hrajeme.
Když se vracíte z národního týmu a nastoupíte v extralize juniorů, cítíte ten rozdíl?
Sirota: Strašně moc. Když jsem nebyl delší dobu na žádné akci, tak cítím, jak upadám celou hrou. Jsem takový klidnější, nejdu do každého souboje tak naplno, ale když odtud člověk přijede, tak je třeba líp připraven na souboje.
Karafiát: A vždycky tam získáte hodně zkušeností.
Jaký je váš hokejový sen?
Sirota: Vyhrát olympiádu.
Karafiát: Je to i můj takový sen. Snů máme několik, ten můj už od malička byl hrát v NHL, ale to má tak asi každý.
Foto: Facebook - Juniorský hokej
