Tomáš Mikel: Univerzita je největší lákadlo, na Zlín budu vzpomínat jen v dobrém

Jak s odstupem času hodnotíš Hlinka Gretzky Cup po osobní a týmové stránce?

Určitě pozitivně. Myslím, že jsme byli velmi těžkým soupeřem pro všechny ostatní týmy na turnaji. Dařilo se nám, kromě finále jsme vyhráli všechny zápasy a hráli jsme dobrý hokej. Měli jsme jasně nastavenou taktiku, které jsme se drželi, šly nám i přesilovky a oslabení. Odehráli jsme tedy výborný turnaj, jen škoda toho finále, ve kterém už jsme neměli tolik sil jako Kanada a nepřálo nám to pomyslné štěstíčko. Jinak ale musíme být spokojení. I já osobně jsem se cítil skvěle, sice jsem dostal trochu jinou roli, než na jakou jsem byl doposud zvyklý ze Zlína, ale myslím, že jsem se toho chytil dobře, měl jsem velkou porci minut a odehrál dobrý turnaj.

Jakou jste měli mezi spoluhráči partu?

Výbornou. Byli jsme spolu necelý měsíc a za tu dobu jsme neměli jediný problém. Začínali jsme v Říčanech, pak jsme se přesunuli do Davosu a následně zpátky do Říčan, odkud už jsme letěli do Edmontonu. Během celé doby jsme byli taková malá rodina a skvěle jsme si rozuměli, což je velice důležité.

Přinesl ti turnaj nějaké nové zkušenosti?

Zkušeností byla spousta. Hra byla mnohem rychlejší a fyzičtější, než jsem doposud poznal. Doufám, že nových poznatků využiju ve svůj prospěch a přenesu je i do dalších zápasů. Zároveň se musím poučit z nějakých menších chyb, které jsem udělal. Celkově myslím, že mě turnaj obrovsky posunul.

Jak jsi prožíval finále? Ke zlatu zas tolik nechybělo…

Všichni to prožívali hodně, v hale byla samozřejmě spousta kanadských fanoušků, takže atmosféra byla skvělá. Samozřejmě bych byl radši, kdybychom ten zápas vyhráli a mohli to prožívat ještě dalších několik dní. Nedá se ale nic dělat. Zápas to byl vyrovnaný, měli jsme spoustu šancí, trefili jsme tam pár tyček. Mohlo to skončit jakkoliv, jak na jednu, tak na druhou stranu.

Co říkáš na hokejové prostředí a zázemí v Edmontonu?

Byli jsme v kabině domácího týmu Edmonton Oil Kings, který hraje kanadskou juniorku a bylo to opravdu krásné. Kabina, regenerační místnost, i zázemí pro kustody bylo perfektní. Stejně tak hotel, v tomto směru jsme si neměli na co stěžovat. Jediným problémem bylo, že na ulicích byla spousta bezdomovců a pochybných lidí, takže jsme se trochu báli chodit ven a po setmění jsme radši nevycházeli vůbec. To byla taková jediná kaňka na Edmontonu, jinak je to krásné město.

Nyní tě čeká další velká výzva v podobě boje o místo v sestavě Fargo Force. Jak se do Ameriky těšíš a jaká máš očekávání?

Těším se moc, je to pro mě nová výzva. Fargo minulý rok vyhrálo celou americkou juniorku, takže je tam velká kvalita, ve které se budu snažit vybojovat své místo a dál se posouvat. Čekají nás přípravné zápasy a kemp, v němž se bude rozhodovat, takže do toho dám všechno.

Jaké máš informace o klubu a samotném městě?

Bavil jsem se s klukama z Ameriky a říkali, že Fargo má nejhezčí kabinu a zázemí z celé ligy. Před rokem tam dělali velkou rekonstrukci, takže je všechno nové a moderní. O městě jsem slyšel, že je velice klidné a nic moc se tam neděje, což je fajn, protože tam bude bezpečno. Na zápasy prý chodí spousta lidí, což pro mě bude taky docela změna, ale moc se tam těším.

Jak vlastně kontakt s klubem probíhal?

První kontakt byl hned po draftu, ve kterém si mě vybrali. V té době ještě hráli play-off, takže jsem ještě chvíli čekal, než si budeme moci pořádně v klidu zavolat s generálním manažerem i trenérem a jeho asistenty. Se všemi jsem měl videohovory, které byly velice příjemné. Ukazovali mi zázemí, bavili jsme se o nějakých organizačních věcech. Ptali se, jestli nechci přiletět hned po Hlinka Gretzky Cupu, řekl jsem ale, že chci ještě potrénovat tady ve Zlíně. Hlavně jsem si ještě musel vyřídit víza a podobně. Bydlet budu u rodiny, se kterou jsem v kontaktu a myslím, že to bude příjemné.

Radil ses s někým o tom, na co je se v USHL potřeba připravit?

Radil jsem se hlavně s rodiči, se kterými jsme se rozhodli, že USHL je ten správný krok. Jsem už přijatý na univerzitu, na kterou se taky potřebuju připravit. Po hokejové stránce potřebuju hlavně zesílit a zrychlit, hraje se na menším hřišti a hra má celkově úplně jiné tempo. Je tam i hodně rvaček, takže se asi budu muset naučit prát (smích). Hrát budu proti starším klukům, kteří budou vyspělejší a rychlejší, takže to bude velká výzva.

Je pro tebe tedy univerzita hlavním lákadlem?

Je to pro mě to největší lákadlo. Chci studovat, vzdělání je pro mě velice důležité, ale zároveň a u toho hrát hokej, takže je to pro mě nejlepší cesta. Hodně se tam trénuje, což si myslím, že potřebuju. Hned jak za dva roky udělám maturitu, tak bych tam chtěl jít.

Jak budeš vzpomínat na svou cestu mládežnickými kategoriemi ve Zlíně?

Určitě v dobrém. Strávil jsem tu celou dosavadní hokejovou kariéru, naučil jsem se tu bruslit a byl tu až do juniorky. Jeden zápas jsem odehrál i za áčko, čímž jsem si splnil dětský sen, za což jsem velice vděčný. Chtěl bych klubu poděkovat, za to, jak mě hokejově vychovali a starali se o mě.