Trenér juniorů Radek Pšurný: V každém ročníku máme hráče, kteří by mohli A-tým doplnit

Jak hodnotíte základní část sezony, po které jste se umístili na 11. místě?

Uhráli jsme dost bodů ze začátku soutěže. Start jsme tedy měli dobrý. Sice se začínalo už hodně brzy, 18. srpna, takže bylo málo času na přípravu, ale postupem času si mužstvo sedlo a dalo se dohromady. Mrzí mě jen to, že jsme neuhráli více bodů venku. To by nás posunulo do vyšších pater tabulky. Naše výsledky byly jako den a noc. Doma jsme hráli velmi slušně, ale venku jsme nebyli schopni na ty výkony navázat.

Čím to, že v další části sezony už byly výsledky o něco horší?

Na začátku jsme měli k dispozici celkem dobrý kádr. Kdy Matula, Sedláček, Dalajka, Hořanský, Stuchlík a Haloda v bráně, mužstvo táhli. K tomu jsme byli i produktivní a uhráli jsme tak dobré výsledky. Ty se pak ukázaly jako základ k záchraně v soutěži.

A to byl váš hlavní cíl?

Letos jsme měli takovou představu, že bychom chtěli vychovat co nejvíc hráčů pro mužský hokej. Což si myslím, že se nakonec podařilo. Neviděli jsme to tedy tak, že bychom měli v soutěži uhrát nějaký extra výsledek. Znali jsme kvalitu soupeřů a kvalitu našeho kádru. První část sezony nám vyšla celkem ke spokojenosti a byla rozhodující pro tu druhou část sezony, kdy k záchraně došlo, a dostali jsme se do bojů o play off.

Vraťme se ještě k té druhé části sezony. Ta probíhala jak?

Tam nás čekalo čtrnáct utkání a potřebovali jsme se dostat mezi první čtyři týmy. To se nám nakonec povedlo, ale zase hlavně díky výsledkům z domácího prostředí. Venku jsme moc bodů neuhráli a ty výkony byly dost rozdílné.

Čím si vysvětlujete?

Do teď je mně to záhadou.

Poté jste hráli v šestičlenné skupině o první čtyři místa zaručující play off, do kterého jste ale nepostoupili. Proč?

Už jsme neměli k dispozici ten kádr, který jsme měli předtím. Byly velké problémy se zraněnými, hráči rotovali mezi starším dorostem a byl problém dát dohromady na zápas aspoň tři pětky. Ale pozitivní v této části sezony bylo, že asi sedm až osm hráčů už mohlo hrát mužský hokej. A to ať extraligu, první ligu, nebo druhou ligu. To si myslím, že je pro výstup z juniorky to hlavní. Není rozhodující aktuální úspěch v sezoně, ale množství hráčů, které můžeme poslat do mužského hokeje. Tak se na to díváme i s vedením klubu. Právě to bylo na té sezoně nejvíc pozitivní. Povedlo se nám, že si Michal Stuchlík mohl přičichnout k extralize, Matula byl v Jihlavě, další hráči hráli druhou ligu, brankář Haloda si mohl zkusit první ligu a to je na sezoně to nejpozitivnější.

Co vás naopak zklamalo?

Mužstvo mělo určitý výkonnostní strop a jen málokdy, bylo ten strop schopno překročit. Spíš si myslím, že u spousty hráčů ročníku 95 byly výkony velmi průměrné na to, aby mohli dál působit v hokejovém prostředí. Chybělo nám u nich víc hokejového umu. Třeba bychom skončili pak lépe.

Letos tedy bylo hlavním cílem vychovat hráče pro mužský hokej a týmový výsledek šel stranou?

Přesně tak. My jsme se už před sezonou bavili, že hlavním úkolem bude záchrana v soutěži. Po zhruba patnácti kolech jsme věděli, že to zvládneme. Letos jsme z toho měli opravdu trošku obavy, při kvalitě všech týmů v extralize. Nakonec se to ale celkem v klidu povedlo. Na konci základní části jsme si sedli s vedením klubu a s trenéry akademie. Spolu jsme se domluvili, že dáme prioritu mladšímu a staršímu dorostu, protože jsme věděli, že letošní ročník obou kategorií má větší předpoklad udělat týmový úspěch než my. Takže hráče, které jsme obehrávali v juniorce, jsme zase vrátili do staršího dorostu a to stejné se udělalo ze staršího dorostu do mladšího. Což se také na výsledcích později pozitivně projevilo.

Jste tedy se sezonou celkově spokojen?

Já jsem typ trenéra, který nebude spokojený nikdy. Snažím se hledat detaily a důvody ke spokojenosti na každém tréninku, ale spíše se na to dívám kritickýma očima. Pak se snažím s kolegou Jirkou Suhradou, zápasy vést tak, aby výkony byly maximální a to i v tréninku.

Které hráče z týmu byste vyzdvihl?

Kdybych měl jmenovat tak určitě Ondra Haloda v bráně. Z beků Michala Stuchlíka, pak Andrýsek s Mikulášem Zbořilem, když nám přijeli pomoct a v útoku určitě Dominik Matula. Ten na začátku sezony udělal spoustu bodů. Když z týmu odešel, tak produktivita byla velmi nízká. Za utkání bylo našim maximem dát tři góly a tato nízká produktivita nakonec rozhodla o tom, že jsme nehráli play off. Když jsem si projížděl statistiky hráčů, hlavně ročníku 95, který měl táhnout, tak byly slabé.

Mohl by se podle vás stát Michal Stuchlík stálým členem prvního týmu?

Neznám představu trenérů A-týmu. Byli bychom rádi, kdyby se každý rok zapracoval náš hráč do A-týmu. Ať to bude Michal Stuchlík, nebo jmenovitě Patrik Dalajka, který by si podle mě zasloužil šanci minimálně v přípravě. Toto jsou kluci, na kterých se shodneme, že by si zasloužili dostat šanci v prvním týmu. Ještě bych zmínil Adama Hořanského, který měl na začátku sezony velmi slušnou produktivitu a byl jedním z tahounů.

Jak často probíhá komunikace mezi vámi a trenéry A-mužstva?

Nebavíme se každý týden, to zase ne, ale jsme s Rosťou Vlachem v úzkém kontaktu. Především co se týká tréninků a utkání. Ta spolupráce probíhá velmi dobře. Samozřejmě ne všichni hráči mohou dostat šanci v A-týmu. Snažíme se každý rok alespoň jednoho hráče zapracovat do A-mužstva, aby se mohl dál vyvíjet.

Předpokládám, že máte přehled o většině hráčích, co zde působí. Myslíte tedy, že zlínský klub bude moci i v budoucnu stavět A-tým na odchovancích?

Já myslím, že ano. Filozofie našeho klubu taková je. Mám přehled o všech hráčích od asi čtvrté třídy. Většinu zápasů navštěvuji, vím, jak ty týmy jsou složené, a máme vytipované hráče, kteří by eventuálně mohli jednou tady hrát. Ve starším dorostu a mladším dorostu máme teď hráče, které bychom v budoucnu rádi zařadili do našeho klubu. Ten potenciál tady je.

Ale týmové úspěchy už tolik nepřicházejí, jako když tady hráli Kašík, Holík a další. I tak tu jsou hráči, co můžou prorazit mezi muži?

Přece jen, každý rok nutně nemusíme do A-týmu někoho dostat. Ale potencionál v každém tom ročníku tam vidíme. Jsou to třeba dva, tři, čtyři hráči, kteří by mohli ten extraligový hokej doplnit. Vůbec nemám strach, že bychom tady nevychovali další extraligové hokejisty.

Jak vidíte šance juniorky v příštím roce? Bude to lepší než letos?

Pevně doufám, že to bude lepší sezona. Čeká nás víc jak sedmdesáti procentní obměnění kádru. Bude se tvořit nový tým z hráčů, které detailně znám, protože mi prošli rukama. Někteří už v žákovských kategoriích, ale především pak v mladším dorostu, kde jsem tři sezony působil. Tam jsme spolupracovali se sportovním manažerem na tom, abychom z okolních klubů dostali některé hráče na naší stranu. To se také ukázalo jako správná cesta pro doplnění našich hráčů a hlavně jsme vytvořili větší konkurenční prostředí pro naše zlínské kluky. Myslím si, že mladšímu i staršímu dorostu to dost výrazně pomohl zkvalitnit kádr. Hráčů, které se nám povedlo dostat do klubu, je spousta. Byli to dobře vytipovaní hráči, kteří tady zapadli jak povahově, tak výkonnostně, aby ty týmy byly konkurenceschopné a byly na vysoké úrovni.

Český hokej trápí úbytek dětí. Zlínský klub v tomto asi problém nemá?

Máme naplněné ročníky celkem slušně.

Neuvažovali jste třeba o založení B-týmu mladšího dorostu? Protože hráči co se hned neuchytí, musí na zápasy cestovat do okolních týmů.

Uvažovali jsme o tom. Ta otázka je na stole každý rok, ale vždycky na tom vrcholu pyramidy je ekonomika. My jsme měli spolupráci s Uherským Hradištěm. Kluci trénovali tady a potom hráli ligu juniorů v Hradišti a to si myslím, že byla dobrá cesta. Jenže Hradiště od toho upustilo, tak jsme chtěli spolupracovat s Uherským Brodem, ale na poslední chvíli od toho taky ustoupili. Kdybychom udělali tady ve zlínském klubu B-tým, tak vždy narazíme na finance. Není to levná záležitost. Ale řekl bych, že ta kooperace s Uherským Hradištěm byla velmi dobrá a mrzí nás, že to nemohlo pokračovat dál.

Petr Čajánek ukončil kariéru a bude váhat co dál. Jak by se vám líbil třeba jako trenér mládeže?

Těžko říct. Role hráče, trenéra, nebo manažéra jsou naprosto odlišné funkce. Do hlavy mu nevidím, ale dokázal bych si ho představit v podobné roli, jako Martina Hamrlíka. Například by mohl mít na starosti útočníky, nebo věci týkající se kondiční přípravy. Ale nastoupit z hráčského postu hned do trenérského, nebo manažerského, není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Petr je ikona klubu. On má hokej natolik rád, že by tady mohl působit, ale na jaké pozici a v jaké roli, to nedokážu odhadnout.