Sezona 2003/2004 se naždy zapsala zlatým písmem do historie ledního hokeje ve Zlíně. Přišel nový trenér Ernest Bokroš, mužstvo se vhodně posílilo. V hráčském kádru nastal v letní pauze čilý ruch. Obranu vyztužily především příchody Radima Tesaříka a Davida Noska. Ofenzivu měl oživit návrat Petra Lešky po ročním působení v pražské Spartě. "Do Zlína jsem se vrátil moc rád," liboval si tvořivý centr, který v předminulé sezoně vyhrál kanadské bodování základní části extraligy. Baťovo město ale spolupráci úderného útoku Balaštík - Leška - Pivko, který extralize vládl před dvěma lety, nevidělo. Pivko totiž zamířil na zkušenou do Nashvillu. Místo něj místo v elitní zlínské formaci zaujal Ondřej Veselý. "Ondra se mi v tomto útoku v přípravě moc líbil. Jsem přesvědčen o tom, že se bude dál lepšit," těšil se Bokroš. Nad obsazením brankářského postu se v přípravě vznášely menší otazníky. Murín si hned v prvním přípravném utkání natáhnul svalový úpon, a pak odchytal už jen dvě celé utkání na domácím ledě proti Permu a v Trenčíně. Vedení Hamé získalo na hostování jako pojistku Martina Altrichtera, což se ukázalo v dalším průběhu sezony jako mimořádně zdařilý tah. Medvědi v základní části podávali velmi dobré výkony a po dvaapadesáti kolech obsadili výborné druhé místo se ziskem 93 bodů. Mužstvu se vyhýbala během sezony výraznější krize, trenérská dvojice Ernest Bokroš, Jaroslav Stuchlík sázela na nejvyrovnanější brankářskou dvojici v extralize Murín, Altrichter, životní formu měly opory mužstva, obránce Martin Hamrlík, nejlepší kanonýr extraligy Jaroslav Balaštík a centr Petr Leška. Skvělé okamžiky předváděl slovenský rychlík Peter Barinka. V polovině vedení klubu přehodnotilo předsezonní plány a začalo se hlasitě mluvit o zisku medaile. V lednovém termínu se mužstvo ještě více posílilo, přišel slovenský mistr světa z Goteborgu 2002 Miroslav Hlinka a zlínský odchovanec Tomáš Kapusta.
Vyřazovací zápasy byly pravým vyvrcholením sezony. Tři série ve čtvrtfinále rozhodly až sedmé zápasy, mezi nimi i duel Zlín versus Třinec. V semifinále Medvědům stačilo ke zdolání unavené Plzně pět zápasů. A stejný počet zápasů stačil svěřencům Ernesta Bokroše v památném finále. Úvodní dva zápasy na zlínském ledě rozhodlo až prodloužení. První dějství rozhodla trefa slávisty Nováka, odvetu zařídil přesnou trefou Barinka. Za stavu 1:1 na zápasy série pokračovala v nově postavené Sazka Areně. Medvědi dokázali vyhrát oba zápasy a pátý duel se hrál na Zimním stadionu Luďka Čajky ve Zlíně. O historickém titulu pro žlutomodré barvy rozhodla třetí třetina.
V knize Zlatá cesta aneb 75 kroků na vrchol se píše: Beznadějně vyprodaný stadion, na který osobně zavítal i slavný zlínský rodák Tomáš Baťa, hnal domácí borce do útoku. Početní výhoda Pražanům vůbec nevyšla, ba právě naopak. Pouhých osmnáct sekund uběhlo ze závěrečné dvacetiminutovky, když Balaštík potvrdil pověst kanonýra a ve vlastním oslabení zblízka vyrovnal. Hosty tento moment viditelně zaskočil a než se stačili vzpamatovat, domácí zápas otočili. Předcházely tomu dva nedovolené zákroky slávistů a Leška, nejproduktivnější hráč celé nadstavbové části, v přesilovce pět na tři rozjásal zaplněné ochozy. Unavená Slavia již neměla síly na zvrat. Výhru zlínského celku zpečetil nejprve třetím zásahem Jenáček a při zoufalé power play hostí devět vteřin před koncem střelou do prázdné branky Balaštík. Oslavy titulu na Valašsku mohly propuknout naplno…
Čtvrtek 8. dubna 2004 se navždy zapíše do mysli všech hokejových fandů. Vítězné finále nad úřadujícím mistrem. Žluté mistrovské opojení propuklo naplno!
ZLÍNSKÉ NAGANO POHLCUJE MĚSTO A OKOLÍ
Celé krajské město a okolí bouřlivě oslavovalo zisk mistrovského titulu. Čtvrtek 8. dubna 2004 se navždy zapíše zlatým písmem do historie zlínského hokeje. Pouze největší optimista čekal před sezonou podobný triumf. Vždyť mužstvo HC Hamé rok předtím obsadilo až třináctou příčku. Nebýt nevýrazného výkonu Havířova, kdo ví… Sport a lední hokej nevyjímaje je však o štěstí a to přeje připravenému. Žádný hokejový expert netipoval na hokejový piedestal Bokrošovu družinu. Medvědi to dokázali a oslavy si patřičně vychutnali.
Troubící automobily v ulicích města, přeplněné hospody, křepčící hokejisté s fanoušky a divoká jízda až do rána. To byl obrázek prvních hodin po mistrovském titulu. Bezprostředně po utkání se Slavií se část mužstva přesunula společně s rozjařenými fanoušky do Hockey Baru na Lesní čtvrti. Další skupina v čele s Rosťou Vlachem startuje večerní jízdu ve zlínské Myslivně. Hockey bar kapitána Miroslava Okála praská ve švech, pivo teče proudem, usměvavá servírka se nestačí obracet mezi stoly. Nikdo nechce při této mimořádné oslavě chybět. Po desáté hodině se objevuje v hospůdce mistrovská trofej a každý z vítaných hostů touží alespoň na chvíli potěžkat pohár pro vítěze. Záblesky digitálních fotoaparátů ozařují vyhlášenou hospůdku, mistři rozdávají první autogramy a objímají se s fanoušky. Všudypřítomní novináři plní do svých bloků dojmy zlatých hochů, sličná fotografka loví exkluzivní snímky do bulvárního plátku. „Je to paráda, jsme mistři,“ křičí miláček ženského publika Míra Blaťák a dostává se mu hlasité odpovědi „Mistři! Mistři! Mistři!“ Po hodině někdo v davu zavelí a zlínské hvězdy míří do připravených taxíků. Řidiči rychle nabírají směr Jižní Svahy a odjíždějí do restaurace Rex. Krátce před půlnocí již mistrovská družina roztáčí velkolepou oslavu s bouřlivými fanoušky. Šéfové podniku se plácnou přes kapsu a dávají do placu stotisícovou pozornost. Mistrům vyhladovělo, a tak expresní dodávka několika krabic s pizzou jde na dračku. Do role hlavním spíkrů se dostává Petr Leška a Martin Hamrlík. Larry si bere mikrofon a do davu řve: „Kdo vyhrál titul? Fanoušci odpovídají „Ševcíí!“ Hamrlík však není spokojen a opět se ptá: „Kdo vyhrál?“ „Ševcííí!“ Rozjařený bek však stále není spokojen a zařve: „Ale já vás neslyším, tak kdo vyhrál?“ Odpovědí je mu pořádný rámus a jednoznačná odpověď: „Ševci! Ševci! Ševcííí!“ Za chvíli se nechává gólman Martin Altrichter vyhecovat a předvádí za mohutného řevu své oblíbené stojky. Kolem druhé hodiny ranní se všichni přesouvají do přilehlé „šestsetrojky“. Generální manažer Zdeněk Venera a opěvovaný kouč Ernest Bokroš decentně usrkávají koňáček u baru, zatímco Petr Leška se bleskurychle mění v barmana. Zlatá pařba hokejových Medvědů je v plném tempu, všichni si užívají slastný pocit mistrů. Únava přichází až před pátou hodinou ranní, venku už začíná svítat a město se probouzí do posledního pracovního dne dubnové týdne. Velký pátek jako předehra Velikonoc začíná.
Na dva tisíce fanoušků slaví v páteční poledne v centru Zlína historicky první vítězství HC Hamé v české extralize. Mohutné oslavy propukávají na náměstí Míru před radnicí, kde se hráči chlubí pohárem a společně s fanoušky pak zpívají hymnu klubu. Velikonoční jarmark na zlínském náměstí se dostává alespoň na chvíli do pozadí.
„Tato oslava je teprve začátek. Necháme hokejisty odpočinout od té slávy a budeme chtít, aby přišli ještě na zastupitelstvo města, kde je přivítám v převleku červeného medvěda - maskota HC Hamé,“ říká primátor Zlína Tomáš Úlehla. Primátor nechává hokejistům za vítězství v extralize odlít také zvon z pravé české oceli. Budou na něm vyryta jména všech hráčů a členů realizačního týmu. „Mým přáním je, aby se zvon zavěsil pod strop haly a aby z toho vznikl rituál, že před každým zápasem se třikrát vítězně zazvoní,“ dodal Úlehla.Většina fanoušků slaví v oblíbených restauracích a hospůdkách. Vítězství zlínských hokejistů oslavuje v noci i Tomáš Baťa, který celé utkání sledoval přímo na stadionu. „Stál u zrodu SK Baťa a tehdy hrál hokej. Každý z nás by si měl férově přiznat na co má a na co nemá. On zjistil v Kanadě, že na profesionální ligu to není, začal se věnovat obuvi a dotáhl to daleko, jako naši hokejisté v lize, tak on v botách,“ řekl s úsměvem Úlehla. V průběhu oslav zavalí hráče stovky dětí, které žádají o autogramy. Mezi nejobdivovanějšími jsou Petr Leška, Martin Hamrlík a Miroslav Blaťák. Mnoho podpisů rozdává také samotný trenér Ernest Bokroš.
„Byli jste výborní, děkujeme moc!“ volal na zlínské fanoušky z pódia kapitán Medvědů Miroslav Okál. Opora HC Hamé a nejlepší bek extraligy Martin Hamrlík zase společně s davem křičel vítězný pozdrav z hokejové kabiny. Při oslavách na náměstí nechyběly desítky láhví šampaňského, zlínská zpěvačka Alice Konečná a oslavná píseň od skupiny Queen We Are The Champions. „Se Slavií to byla hračka,“ říká před zaplněným náměstím Petr Leška. Rozradostnění hokejisté mezi fanoušky hází své čepice,dresy, žluté šály a řada z nich i trička s nápisem Mistři 2004! Poté se v otevřeném vláčku a na hasičské drezíně vydávají na spanilou jízdu městem.
Hlavní oslavy jsou na programu v páteční noci ve zlínské oblíbené „šestsettrojce“, kde zlatým hochům přijíždí zahrát oblíbená plzeňská skupina Alkehol. Atmosféra je parádní, klub napěchovaný k prasknutí, neopakovatelná atmosféra a slaví se až do rána. Zcela zaplněný klub aplauduje pěveckým výstupům Rostislava Vlacha, Pavla Zubíčka a dalších výborných zpěváků.
Alkehol hraje jednu pecku za druhou, všechna místa u baru jsou beznadějně obsazena, hokejoví mistři si hoví v pohodlných sedačkách. Hlavní hvězdou večera je Rosťa Vlach, ve svých jednačtyřiceti letech získal osmý mistrovský titul a právem si užívá. Tvrdý rock zní věhlasným klubem. Zvláště nezapomenutelným zážitkem jsou „procházky“ zlínských mistrů po baru. Prim hrají v této roli Rosťa Vlach a Míra Blaťák. Šampaňské teče proudem, slaví se i v sobotu a v následujících dnech. Zlatí hoši se řídí heslem ve dne spát, v noci slavit! Mistrovský titul se nevyhrává každý rok. Zlínský hokej na tyto chvíle čekal dlouhých 75 let!
Hoši děkujeme, byli jste výborní!
